KNIŽNÍ RECENZE: Bratři Kličkové

První ucelený portrét výjimečných sportovců Vitalije a Vladimira Kličkových.

Bratři Kličkové

Název: Bratři Kličkové
Autor: Leo G. Linder
Počet stran: 336
Nakladatel: XYZ
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-7505-347-3
Klíčová slova: sport – biografie – box – Ukrajina

Do světa těžké váhy už jste mohli nakouknout v nedávné recenzi na biografii Muhammada Aliho. Ta se ohlížela do minulosti za jednou z ikon boxerského sportu. Bratři Kličkové ale představují současnou špičku. Jak jsem uvedla už minule, k boxu jsem se dostala přes náhodně zhlédnutý zápas Vladimira Klička s Tysonem Furym na sklonku loňského roku. Už tehdy jsem fandila ukrajinskému bijci, protože věřit tomu pomatenci v pamperskách bylo přinejmenším bizarní 🙂 Nu, ale Fury nakonec překvapivě vyhrál. Nemůžu se dočkat odvety, která už byla jednou odložena, tak jsem si zkrátila čas čtením biografie dvou ukrajinských bratrů, jejichž píle, houževnatost a cílevědomost připomíná českého Jardu Jágra.

Biografie bratrů Kličkových od Lea G. Lindera je dobrá kniha. Narozdíl od životopisu Muhammada Aliho se čte velmi lehce, popisuje životní dráhu bratrů od začátku až po současnost, je psána srozumitelným a čtivým jazykem. Navíc příběh v ní je sám o sobě poutavý a čtenář neodolá, aby nefandil dvěma vytáhlým ukrajinským klukům, vyrůstajícím v rodině přísného vojenského důstojníka.
Linder sleduje cestu Vitalije i Vladimira od prvního úderu, přes kickboxerskou dráhu Vitalije, Vladimirovo olympijské zlato až po tvrdý pád až na dno, výjimečnou bratrskou rozepři a celkový růst a upevňování značky Kličko, která se nakonec etablovala i na světové úrovni. Zároveň ale dokáže mezi bratry dobře rozlišovat, popisovat jejich odlišnosti a charakterové vlastnosti. Dozvíme se tak například, že Vitalij je činorodý chlapík, který miluje vítězství ve všech podobách, na rozdíl od Vladimira, který je uzavřenější, zranitelnější, psychicky slabší, ale rozený boxer.

~ … ~

Vitalij má pět let náskok a je hojně oslavován v místním tisku, zatímco Vladimir se může pochlubit jenom jedním článečkem, v němž se píše o jeho vítězství na juniorském mistrovství Sovětského svazu (je tam samozřejmě jeho fotografie). Vladimirovi ale nejde primárně o úspěchy, ale o box jako takový.
V tom je mezi nimi rozdíl. Možná bychom to mohli vyjádřit následovně: Vladimir vyhrává kvůli boxu, Vitalij vyhrává kvůli vítězství. Nakonec jde ale vždycky jenom o to ukázat, co ve vás vězí. Vladimir chce v boxu dosáhnout těch nejvyšších met. Tato – až umělecká – ctižádost je na něm dobře patrná. Vitalij ale bojuje na několika frontách a nezajímá ho jen box. Můj kyjevský informátor kriminalista Nikolaj mě ujistil, že Vitalij tehdy nějakou dobu působil i jako free fighter, bojovník v zakázaných soubojích bez pravidel. Pro člověka, pro kterého je nejdůležitější vítězství, to není žádný problém. U mladšího Vladimira „rozeného“ boxera, je takový přístup nemyslitelný. „Jednou boxer, navždy boxer,“ touto větou předznamenává Vladimir ve vzpomínkách obou bratrů své úvahy o své vášni pro box. A proč je tomu tak? „Protože box není sport,“ říká. Je to do dvanácti kol zhuštěný boj o život. Maximálně koncentrovaná snaha o obhájení vlastní existence.
Vladimir Kličko mluví o „emočním uragánu“, který ho v ringu vždycky posedne. Pocity a události, které si normální člověk odžívá třeba deset let, se přes boxera přeženou maximálně během dvanácti kol boxerského zápasu. Ring je obraz světa, který se smrsknul do velikosti obývacího pokoje. Zápas v ringu je, jako když si zavdáte z lahve mohutný doušek ohnivé vody. A to celé je nervy drásající melodrama – první zastávka je touha, konečná zastávka je triumf, nebo porážka.

~ … ~

Kniha se ale nevěnuje pouze sportovní historii obou bratrů, ale také jejich rodinným vazbám a stavem tehdejší situace na Ukrajině. Zjistíme tak, že otec Kličko byl povolán k záchranným pracím krátce po výbuchu Černobylu, jehož následky mu v pozdějším věku zkrátily život. Ponoříme se do tajů mafiánských dohod, které ovládaly tehdejší boxerskou scénu a objasníme i dopingovou záležitost, kvůli které Vitalij přišel o účast na olympiádě.. Setkáme se lehkými i těžkými protivníky bratrů Kličkových, kteří jim několikrát znepříjemnili život a vysvětlíme si, kolik vlastně musíte získat pásů, abyste se mohli stát opravdovým mistrem světa v těžké váze.

~ … ~

V jeden moment se Vitalij na poslední chvíli vyhne zdrcujícímu úderu Lewisovy pravačky a na konci tohoto kola budí oba dojem, že už jich museli odboxovat nejmíň všech dvanáct, tak jsou vyčerpaní. Kličkovo levé oko je skoro zavřené. Vidí vůbec něco?
Publikum se chvěje. Na začátku šestého kola je vše stále otevřené. Ani jeden z nich nemá výraznou převahu, oba jsou unavení. Kličko útočí, očividně se z posledních sil snaží, aby se v tomto kole rozhodlo, ale Lewis není ještě na lopatkách. Na Vitalijovu bradu udeří silný zvedák, ale ten zůstane stát, ani se nezapotácí. Byl to přímý zásah, ale minul se účinkem. Lewis je nicméně zase o něco silnější.
Se zakrváceným obličejem vypadá Kličko jako nějaké monstrum z dílny doktora Frankensteina, ale stojí na nohou. Vztyčí se, odrazí Lewise a vytlačí ho do provazů. Mezitím je jejich souboj spíš přetlačování a strkání než box. Oba se potácejí, jsou v klinči, jako kdyby se nechtěli oddělit. Toto kolo končí Lewisovým zvedákem, který ale opět nemá patřičný účinek.
Vitaliji opět ošetří jeho zraněné obočí. Rána je tak hluboká, že by se do ní vešel prst. Cutman Joe Souza se horečně snaží zastavit krvácení. Lewis krvácí pro změnu z nosu i na dalších místech. U všech tříbodových rozhodčích vede Vitalij Kličko na body, při jeho vysílení a s ohledem na jeho stav ale může kdykoli dojít k boji, během něhož se všechno velmi rychle změní.
Pak dojde k náhlé změně. Konec zápasu! Ringový rozhodčí na návrh lékaře rozhodl. Konec zápasu, skončilo to, je konec. Vitalij Kličko okamžitě vyskočí, je celý bez sebe, zuří, vzrušeně protestuje, lidé z jeho týmu ho musejí držet, osvobodí se, prodere se davem k rozhodčímu, ale nenajde u něj pochopení.

~ … ~

Abych pravdu řekla, kniha mě hodně bavila. Během čtení jsem poznala nejen charakterové rysy obou bratrů a jejich sportovní kariéru, ale také se dozvěděla zajímavé informace o stavu věcí v minulosti i současnosti na Ukrajině. Musím uznat, že oba bijci mi byli sympatičtí už dříve, ale až po přečtení této knihy můžu potvrdit, že prvotní dojem byl správný. Asi je to dáno tvrdou výchovou v pusté zemi plné chudoby víc než světských radostí, částečně i charakterem těchto dvou mužů, kteří ač disponují velkým množstvím finančních prostředků, nežijí jako hvězdy, nechovají se tak a dokážou uvažovat o tom, jak pomoct své rodné zemi nejen prostřednictvím vydělaných peněz. To je mi na nich sympatické. A taky síla vůle, nezlomnost, odhodlání a cílevědomost, bez čehož by se nedokázali dostat a udržet tam, kde jsou.
Po přečtení knihy, kterou doporučuju opravdu všem, kterým box nebo tito dva typové kdy učarovali, se podívejte i na dokument z roku 2011. S knihou se v mnohém překrývá a doplňuje, obojí pak dotvoří prakticky ucelený pohled do minulosti a přítomnosti dvou nejlepších boxerů světa.

Rozsáhlejší ukázky z knihy si můžete stáhnout zde.

Zdroje informací a obrázků: XYZ.cz

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených.

„Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eight − eight =

CommentLuv badge