KNIŽNÍ RECENZE: Mráz

Vražedné šílenství uprostřed francouzských Pyrenejí.

Mráz-obálka

Název: Mráz
Autor: Bernard Minier
Počet stran: 632
Nakladatel: XYZ
Rok vydání: 2015
ISBN: 978-80-7505-039-7
Série: Martin Servaz #1
Klíčová slova: thriller – Francie – hory – brutální vraždy – minulost – pomsta

Mráz mi doporučila kolegyně v práci, která z něj byla absolutně nadšená. Pokud se mi prý líbily Purpurové řeky, určitě nesmím Mráz minout. Měla pravdu.

Spád románového thrilleru i kulisy vysokohorského městečka se Purpurovým řekám opravdu podobají. Začíst se do knihy není těžké, hned v úvodu je čtenáři předestřen dost mrazivý okamžik, kdy údržbáři elektrárny najdou na konečné stanici lanovky v několika tísících metrech viset bezhlavou mrtvolu koně. K vyšetřování je přivolán kriminální velitel Martin Servaz.

Sympatický rozvedený chlápek, kterého přitahuje manželka jeho kolegy z Toulouse a zároveň se snaží porozumět své dospívající dceři. Servaz v Toulouse řeší násilnou smrt bezdomovce a není vůbec nadšen, že ho přivolali vyšetřovat smrt zvířete. Na místě se setkává se zástupkyní místních četníků a soudcem, kteří jsou do případu zainteresováni jako pomocná síla.

Brutalita a grotesknost s jakou bylo zvíře zabito všechny přesvědčí o tom, že vrah může být velmi nebezpečný. A když se na místě činu najde DNA patřící sériovému vrahovi, jenž pobývá v ústavu pro nejtěžší zločince nedaleko elektrárny, Servaz je nucen začít brát případ mnohem vážněji, než si byl zpočátku ochoten připustit…

~ … ~

Ve zlomku vteřiny Servaz pochopil a zmocnila se ho hrůza.
Perrault! Vysoký hubený muž z fotografie. S hřívou vlasů a se silnými brýlemi. Servaz cítil, jak mu srdce poskakuje v hrudi. Kabina se blížila jako ve snu. Teď už strašně rychle. Ještě dvacet metrů. Za dvě vteřiny se obě kabiny setkají. V tu chvíli si všiml jednoho detailu. Na opačné straně v kabině chybělo sklo…
Perrault hleděl upřeně na Servaze, ústa měl otevřená dokořán a oči mu lezly hrůzou z důlků. Řval. Servaz až do kabiny slyšel jeho nářek navzdory větru, hučení kabelů a skřípání kladek. Nikdy neviděl na tváři žádného člověka takovou hrůzu. Jako kdyby se chystala popraskat a vzápětí puknout.
Servaz začal mimovolně polykat. Ve chvíli, kdy se obě kabiny míjely a kabina s oběma muži se začínala vzdalovat, uvědomil si všechny podrobnosti. Perrault měl kolem krku omotaný provaz, jehož jeden konec visel z okna, ze kterého vrah odstranil plexisklo, a byl přivázaný k háku nacházejícímu se venku v dolní části kabiny. Zřejmě sloužil ke spouštění raněných dolů na zem. Druhý konec držel v rukou muž v kapuci. Servaz se pokoušel zahlédnout jeho oči. Ale když se obě kabiny míjely, vrah se schoval za svou oběť. Servaze okamžitě napadlo:
Já ho znám! Bojí se, abych ho pod tou kapucí nepoznal!

~ … ~

Děj se rychle odvíjí a další vraždy na sebe nenechají dlouho čekat. Servaz je nucen sledovat více stop najednou, protože si nikdy nemůže být jist, která nakonec povede ke skutečnému vrahovi. Paralelně s jeho vyšetřováním se knihou line další dějová linka mladé psycholožky Diany Bergové, která nastupuje na roční stáž do Wargnierova institutu pro nebezpečné a duševně choré zločince, kde je mimo jiné držen také nejhorší z nich, Julian Hirtman, jehož DNA nalezne Servaz na místě činu. Diana se postupně seznamuje s ústavem, jeho svérázným ředitelem a také vysokohorským okolím. Hned během prvních pár dní naráží na strašidelný opuštěný tábor a zjišťuje, že v noci někdo potají chodí chodbami ústavu až do nejpřísněji střežené části s nejnebezpečnějšími chovanci. Diana se rozhodne rozjet vlastní malé pátrání po řešení záhad týkajících se ústavu a brzy se tím dostane do ohrožení vlastního života…

~ … ~

Dianu to ohromilo. Souviselo to s tím, co viděla v noci? Pravděpodobně to nic společného nemělo. Ale stejně se v duchu ptala, jestli si o tom nemá promluvit s Xavierem. Nad hlavou jí náhle zakrákal havran, pak mávnul křídly a odletěl, ale srdce jí v hrudi poskočilo. Znovu nastalo ticho. Opět zalitovala, že nemá nikoho, komu by se svěřila. Byla tu sama a musela se rozhodnout sama. Cesta nevedla daleko, ale osamělost hor ji tísnila. Ve světle a tichu padajícím z vrcholků stromů bylo cosi pochmurného. Vysoké skalní stěny, rámující celé údolí, ze zorného pole nikdy nezmizely. Stejně jako zdi vězení nikdy nezmizí před očima vězně. Vůbec se to tu nepodobalo vzdušné krajině plné života kolem Ženevského jezera v jejím rodném Švýcarsku. Cesta začala sestupovat po strmějším svahu a Diana musela dávat pozor, kam šlape. Les kolem zhoustl. Nakonec z něj vyšla a ocitla se na velké pláni, na níž stálo několik budov. Okamžitě je poznala. Prázdninový tábor, kolem kterého projela, když mířila do ústavu. Všechny budovy vypadaly stejně zchátrale a pochmurně, jako když je viděla poprvé. Budovu stojící nejblíž k lesu už stromy skoro pohltily. Dvě další budovy byly napůl zřícené, s rozbitými okny, betonem porostlým mechem a zčernalým špatným počasím. Chyběly jim dveře. Vítr pronikal dovnitř všemi dírami a sténal chvíli vážně, chvíli ostře jako žalostné lamento. Ztvrdlé spadané listí se válelo podél betonových zdí, částečně ukrytých pod sněhem, a z hromad páchla rozkládající se vegetace.

~ … ~

Bernardu Minierovi se vydařil opravdu strhující thriller, který je nabitý napětím, umně vystavěnou zápletkou, zajímavými postavami a dá se říct, že je to prostě takový klasický page-turner 🙂 Vydatné čtení na letní dovolenou nebo na několik bezesných nocí. Pro ty, které odrazují knihy s počtem stran nad 500, doporučím již existující audioknihu, kterou poměrně slušně načetl Jiří Žák. S celým příběhem v této podobě se poperete za necelých dvacet hodin.

Minier do vyprávění vměstnal opravdu hodně motivů a příběhů z minulosti hlavních postav. Mně vysvětlení některých z nich v knize trochu chybělo. Možná ale jde o záměr, jelikož Mráz je úvodní částí třídílné miniserie s ústřední postavou Martina Servaze. Její druhý díl s názvem Kruh je v knižní podobě již na světě a já se na jeho recenzování chystám v příštích dnech. Podle některých čtenářů je dokonce lepší, než díl předchozí. Tak uvidíme 🙂

Rozsáhlejší ukázky z knihy si můžete stáhnout zde.

Zdroje informací a obrázků: XYZ.cz

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených. „Knihy jsou branami do lepších světů.“

2 thoughts on “KNIŽNÍ RECENZE: Mráz

  • 11.7.2016 at 8.15
    Permalink

    Tak to vpadá opravdu velice dobře! Purpurovky se mi líbily, tak dám šanci i tomuto dílu. Díky za doporučení.

    Reply
  • 11.7.2016 at 12.49
    Permalink

    Bude to mít více dílů než tři.r
    A postupné odtajňování je zajisté záměrem. Vždy se v další knize něco málo dozvíme a já osobně úplně miluju Juliana Hirtmanna. Jak se nám zamiloval do Martina 😉

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

eight + 9 =

CommentLuv badge