KNIŽNÍ RECENZE: Jiskra v popelu

Sirotek bojující za svou rodinu. Voják bojující za svobodu. Své tělo a krev zaslibte Impériu. Srdce si však ponechte.

jiskravpopeluNázev: Jiskra v popelu
Autor: Sabaa Tahirová
Počet stran: 456
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-7491-522-2
Klíčová slova: fantasy – young adult – výchova bojovníků – láska – přátelství – dobrodružství – brutalita

Jak jsem zmínila již v recenzi na Dvanáct kmenů Hattiiných, nakladatelství Host má nejen velmi šťastnou ruku při volbě titulů, ale jejich obálky perfektně korespondují se skvostným obsahem. Jiskra v popelu je toho pro rok 2016 zářným příkladem. A to jsme teprve v jeho polovině! Matný sametový povrch obálky s reliéfně vystupujícími písmeny, které se dopadem světla efektně blyští dělá z knihy ozdobu každé knihovny. Superlativů bude v tomto článku hodně, takže kdo má rád špetku fantasy a dobrodružství, příběhy o přátelství i nenávisti a nevadí mu romantická zápletka, nezdržujte se čtením recenzí a jděte rovnou do obchodu/knihovny! 😉

Pro ty, kteří potřebují přesvědčit nebo je jen zajímá, co na tom může být sakra tak zajímavého, pokračuju v psaní 🙂 V médiích se o knize dočtete, že jde o potenciálního nástupce Harryho Pottera. Myslím, že to není daleko od pravdy. Záleží samozřejmě na řadě faktorů, ale zatím má Jiskra v popelu našlápnuto víc než dobře. Určitě se podívejte na její webové stránky, které jsou zpracovány v podobném duchu jako webovky k hollywoodským trhákům. Nakladatelství Host titulu věnuje také slušnou propagaci, a tak nezbývá než počkat na filmovou adaptaci, která by knihu ještě více proslavila. Já osobně bych se na film podívala s chutí. Mladá autorka Sabaa Tahirová je sympatická osoba, přečtěte si její krátké bio nebo koukněte na Twitter, kde je poměrně aktivní.

No ale pokud už hoříte nedočkavostí, oč vlastně v knize jde, tak prosím. Sabaa Tahirová své čtenáře zavádí do říše Impéria, kterému vládnou Válečníci v čele se samozvaným císařem, jehož předchůdce před pěti sty lety porazil klan Učenců a zotročil je. Pomocí perfektně trénovaných bojovníků nosících stříbrné masky na počest prvního vládce řídí říši železnou rukou. Nemá ale moc nad 14 augury, svatými muži a ženami, kteří jsou nesmrtelní, vidí do budoucnosti a vystupují jako poradci a usměrňovatelé. Auguři drží ochrannou ruku nad bojovou akademií Šerosráz, kde jsou cvičeny noví Válečníci, Masky, ze kterých se stávají elitní vojáci k ochraně Impéria. Právě na půdě Šerosrázu potkáváme studenta Eliase Veturia, příslušníka váženého rodu Veturiů a syna velitelky akademie, která jej však nenávidí. Elias je nejlepší bojovník svého ročníku, jemuž se blíží ukončení studia a uvedení do řad Masek. Jako jediný na akademii ale toto brutální výcvikové místo nenávidí a plánuje ihned po ukončení obřadu zběhnout. Jeho věrná přítelkyně a spolubojovnice Helena a jeden z augurů však jeho plány na útěk překazí. Namísto útěku a svobody bude muset čelit čtyřem zkouškám, aby se stal novým císařem.

~ … ~

Další bitvy. Další násilí. Nepřeju si nic jiného než utéct z Impéria. Ale jsem tady. Skutečná svoboda – těla a duše. To proto bojuju, připomenu si. Ne kvůli vládě. Ne kvůli moci. Ale kvůli svobodě.
„Zajímalo by mě, jak se k tomuhle všemu staví tvoje matka,“ přemítá dědeček.
„Rozhodně mi nebude nadržovat, to je jasné.“
„Ne, to nebude,“ řekne dědeček. „Ale ví, že máš největší šanci vyhrát. Keris hodně získá, když podpoří toho správného aspiranta. A naopak hodně ztratí, když podpoří toho nesprávného.“ Dědeček zachmuřeně hledí z okna kočáru. „Slyšel jsem o své dceři podivné zvěsti. Věci, kterým jsem se možná kdysi smál. Udělá všechno pro to, abys nevyhrál. Nic jiného nečekej.“
Když mezi tucty dalších kočárů dorazíme k Šerosrázu, dědeček mi málem rozdrtí ruku svým stiskem.
„Ty rod Veturiů nezklameš,“ sdělí mi. „A mě taky nezklameš.“
Bolestí zkřivím obličej a přemýšlím, jestli stisk mé ruky bude někdy mít taky takovou moc někoho zastrašit.

~ … ~

Druhou paralelní vypravěčkou v knize je mladá dívka z klanu Učenců, Laia, která po smrti rodičů, kteří bojovali v odboji proti Impériu, žije s bratrem Darinem u svých prarodičů. Darin se ale po nocích toulá po městě a Laia brzy zjistí, že se zřejmě zapletl s odbojem, za což obvykle následují tvrdé tresty. Zanedlouho se na prahu jejich domu objeví jedna z Masek, popraví Laiiny prarodiče a Darina odvleče do vězení. Laie se podaří utéct a jediné východisko své nezáviděníhodné situace vidí v kontaktu s odbojem, který se chce pokusit přesvědčit, aby jí pomohl jejího bratra osvobodit. Velitel odboje nabídne Laie dohodu – ona bude špehovat velitelku Šerosrázské akademie jako její otrokyně a za získané informace pak odboj zachrání Darina. Ačkoliv je Laia polomrtvá strachy, přistoupí na dohodu a je prodána velitelce Keris, která je proslavena svou krutostí a bezcitností nejen k otrokům.

~ … ~

Tak dost, Laio. Nic takového jako duchové není. Jako malá jsem strávila spousty hodin tím, že jsem poslouchala domorodé vypravěče, jak tkají své báje o neskutečných bytostech: o Temnonošovi a dalších džinech, o ghúlech, ifritech, démonech a přízracích.
Někdy se ty příběhy přelily do nočních můr. Když se to stalo, Darin zaháněl moje obavy. Učenci na rozdíl od Domorodců nejsou pověrčiví a Darin si vždycky udržoval zdravou učeneckou skepsi. Žádní duchové nejsou, Laio. V mysli slyším jeho hlas, zavřu oči a představuju si, že je se mnou, a uklidňuju se jeho vyrovnanou přítomností. Ani žádní démoni. Nic takového neexistuje.
Ruka mi zabloudí k náramku na paži, jako vždycky, když potřebuju nabrat sílu. Už je skoro černý a ztratil lesk, ale mně to vyhovuje, přitahuje tak méně pozornosti. Nahmatám ve stříbru vzorek, sled spojených linek, který znám tak dobře, že ho vídám ve snech.
Matka mi ten náramek dala, když jsem ji viděla naposledy. Bylo mi pět.
Je to jedna z mála jasných vzpomínek, které na ni mám – skořicová vůně jejích vlasů, jiskra v jejích očích, které měly barvu mořské bouře.
Pohlídej mi ho, cvrčku. Jenom na týden. Než se vrátím.
Co by asi řekla teď, kdyby věděla, že jsem sice ohlídala náramek, ale ztratila jejího jediného syna? Že jsem zachránila vlastní krk a obětovala bratra?
Naprav to. Zachraň Darina. Najdi odboj. Pustím náramek a klopýtám dál.
Chvíli poté za sebou zaslechnu první zvuky.

~ … ~

Laia a Elias se ve vyprávění střídají, každý v ich formě a každá kapitola má spád a donutí vás těšit se na tu následující. Oba si na stránkách knihy prožijí své vlastní dobrodružství, která mnohdy hraničí s bojem o život. S přibývajícími stránkami se také začnou postupně proplétat i jejich osudy. Oba budou muset čelit strachu nejen o sebe, ale i své blízké a činit volby, které budou mít větší dosah, než by si mysleli.

Jiskra v popelu je v první řadě skvělá kniha, nabitá akcí, dějem, zajímavými postavami a zápletkou. Pro nás starší cyniky bohužel určením spíše pro mládež. Slůvko „bohužel“ nebudu příliš rozmazávat, protože jeho užití pramení z mého osobního pocitu a nechci, aby uškodilo jinak opravdu upřímně pozitivnímu hodnocení. Ale kdyby to někoho zajímalo, tak je to právě kvůli oné „špetce“ romantiky, již jsem zmiňovala v úvodu a která mi v určitém ohledu trochu připomíná Twillight ságu. Jenže jde o knihu určenou kategorii young adults, proto to nelze brát jako nutné negativum.
Myslím, že kniha má ohromný potenciál zabodovat, a to nejen ve své kategorii, což můžu osobně dosvědčit. Pokud její autorka udrží dech i v dalším návazném románu, který v originále vychází v srpnu a nenechá ságu rozpadnout do příliš dlouhé série.

Zdroje informací a obrázků: Host Brno, An Ember In The Ashes Book.com

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených.

„Knihy jsou branami do lepších světů.“

3 komentáře: „KNIŽNÍ RECENZE: Jiskra v popelu

  • 6.6.2016 (11.23)
    Permalink

    Skvělá recenze — a souhlasím, i pro nás „ne-young-adult“ čtenáře je knížka neskutečně návyková! A také moc děkuji za pochvalu obálky, je to pro mě velmi motivující 🙂 Ať se daří! Lucka

    Reagovat
    • 6.6.2016 (12.49)
      Permalink

      Nemáte zač, pochvala je zasloužená. Hodně se mi design knížek z Hostu líbí a když koukám, jaký na tom máte podíl vy, Lucko, tak gratuluju. Skvělá práce! Ať se daří i vám.

      Reagovat
  • 8.8.2016 (22.21)
    Permalink

    Knihu jsem docetla po par dnech. Bylo to poprve co jsem byla nastvana, ze jsem u konce. Od vseho neco. Ani moc ani malo. Jsem zamilovana do tohoto pribehu a netrpelive budu cekat na dalsi dil!

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 + eleven =

CommentLuv badge