KNIŽNÍ RECENZE: Zlá žena

Barcelona, rok 1911. Chudinskou čtvrtí se šíří podivné zvěsti o příšeře, která v poslední době unesla několik dětí.

zla-zena
Název: Zlá žena
Autor: Marc Pastor
Počet stran: 248
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2014
ISBN: 978-80-7491-030-2
Klíčová slova: Barcelona – vraždy – únosy – krimi – prostituce – 20. století

Marc Pastor získal za román cenu Premi Crims de Tinta, udělovanou kriminálním románům v katalánštině. Autor při psaní thrilleru Zlá žena skvěle využil nejen své znalosti prostředí Barcelony, ale možná i pracovní zkušenosti ze své pozice kriminalisty u katalánské policie. Kritici oceňují zejména jeho schopnost efektně využívat různé jazykové styly a literární žánry, od dobrodružného románu až po detektivní thriller.

Údajně se všechny jeho čtyři romány vyznačují jasným, ironickým stylem a skvěle prokreslenými postavami. Po přečtení jeho druhé knihy z roku 2008 to můžu potvrdit. Jeho hrdina, detektiv Moisès Corvo, je muž ve středním věku, kterému manželka trochu šlape po krku a tak svou nejmilejší část dne věnuje práci a večer prostitutkám v bordelu. Prožil toho v životě už poměrně dost, nemá rád, když někdo ubližuje ženám nebo dětem a mimochodem je také vtipný a pohotový glosátor.

~ … ~

„Veselka začala bez nás?“ brblá Moisès, když schází po točitých schodech vedoucích do pitevny. „Doufám, že nebudu muset pozvat na parket tu největší ošklivku…“
A jeho zrak ulpí na bezhlavém těle. Doktor Ortiz se zamračí a podá Moisèsovi ruku. Potom stiskne pravici i Juanovi, který jde hned za ním.
„Dobrý večer.“
Všichni dobře vědí, že je to prázdná fráze. Doktor Ortiz si ani v nejmenším nemyslí, že by byl tento večer dobrý. Na dnešním večeru podle něj není dobrého vůbec nic. Vyšetřovatele si nechal zavolat, protože jim chce na mrtvém, který zemřel na následky kousnutí, něco ukázat.
„K věci, doktore,“ popohání ho Juan. „Dneska jsem toho moc nenaspal a rád bych si před koncem šichty ještě trochu zdřímnul.“
„Myslím, že pár volných postelí tady ještě je a zde přítomní společníci by ani moc neotravovali,“ odvětí mu Moisès.
„Už jste skončili s tou komedií, pánové, anebo snad chcete začít vybírat vstupné?“
„A co ten tady? Už se ví, jak se sem dostal?“
„Ten tu už nedávno jednou byl.“ Místo na hlavu, která chybí, poklepe doktor na hruď a houf červů vyskočí Juanovi až na nohy.
„Do řiti zasraný!“
Moisès se nakloní nad mrtvolu, nos i ústa si přikrývá kapesníkem, na němž má vyšité své iniciály. Je to jediná věc od manželky, kterou nosí u sebe.
„Tady máme jasný důkaz, že jak je vidno, po smrti existuje život. Spousta života.“

~ … ~

Během jedné ze svých pravidelných návštěv po „domech lásky“ je Moisès svou společnicí upozorněn na únos dcery jiné z dívek. Hned tomu nevěnuje příliš pozornosti, ale pak se začne trochu vyptávat. Zjistí, že se skutečně ztratilo již několik malých dětí, ale vzhledem k tomu, kdo byly jejich matky, to nikdy nikdo neohlásil. K tomu se přidá ještě brutální vražda ošuntělého pobudy přímo na ulici, která se vyznačuje bestiálními kousanci a čtvrtí se začnou šířit zvěsti o nemilosrdně řádící příšeře. Moisès se svým parťákem Juanem se tak naplno pouští do řešení vraždy a postupně nacházejí spojitost i s únosy dětí, které jsou nyní čím dál častější. Zatím neví, že strůjcem všeho zla je bývalá prostitutka, Enriqueta Martínová, z jejíhož chladného uvažování, chování a krutých činů na některých stránkách docela mrazí…

~ … ~

Někomu se v těžkých dobách, kdy jsou ulice potřísněné krví, žije dobře. Násilím může pěkně proplouvat a užívat si ho dle libosti. V anarchistické Barceloně, které se na počátku dvacátého století přezdívá Ohnivá růže, si každý hledí svého: jedni se ohánějí, aby měli co do huby, druzí si pěchují kapsy a ještě se tím chlubí. Žebráci, kteří spí po hospodách, protože nemají ani na postel, na níž by natáhli bačkory, a boháči, co jezdí do lázní na pláž Sant Sebastiá. Někteří se všech straní a s nikým nemluví, aby snad neodhalil jejich tajemství, jiní na sebe řeknou první poslední, jen aby měli nějakou společnost. Enriqueta přišla Barceloně na kloub a pohybuje se v ní jako ryba ve vodě, sama, ví, že jí do cesty nikdo nepůjde, protože to, čemu se věnuje ona, nedělá nikdo jiný. Komu záleží na jedné mrtvole, když mrtví ubožáci v zimě nepáchnou? Komu záleží na jednom děcku, když jeho matka nemá na jídlo? Enriqueta je nahoře i dole, uspokojuje všechny, každému dává, co si zaslouží, a především to, o co si říká, ať už vědomě, nebo ne. Enriqueta má všechno, co chce, ale pořád chce víc. Nikdy nemá dost.

~ … ~

Marc Pastor vyfabuloval děj knihy na skutečném případu, který otřásl Barcelonou na začátku dvacátého století. Hlavní roli v něm hrála „Upírka z ulice Ponent“, jež byla považována za jednu z nejkrutějších vražednic své doby. A některé popisy v knize to skutečně dokládají. Tento temný a někdy možná až hororový román je však na mnoha místech oživován skvělým Moisèsovým humorem, jemuž se daří odlehčit nejednu vážnou situaci.

Líbí se mi i nahlížení celého případu z pohledu Smrti, která s odstupem sleduje konání hlavních postav a je částečně i jakýmsi vypravěčem příběhu, podobně, jako to najdete například ve Zlodějce knih od Markuse Zusaka. Pastorova Smrtka se ale dokáže převtělovat do libovolných postav, které hlavní aktéři potkávají a jejich ústy s nimi promlouvat. Občas taky popostrčí kriminalisty správným směrem, jindy nechá běžet osud tak, jak byl napsán. A celé to prokládá často velmi otevřenými a takřka do živého tnoucími pravdami, z nichž mnohé by se daly tesat do kamene, respektive, ehm, do náhrobku.

Myslím, že každý milovník temné krimi s nádechem hororu bude s tímto dílem nadmíru spokojen.

Zdroje informací a obrázků: Host Brno

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených.

„Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

one × 3 =

CommentLuv badge