KNIŽNÍ RECENZE: Tak padne dne náš svět

Co byste dělali vy, kdyby vaše blízké napadl záhadný virus? Kdybyste ztratili úplně všechno. I naději na život? Pokud chcete žít, pojďte se pustit s Kaelyn do pátrání po příčině viru a sledujte její snahu zachránit život sobě i svým blízkým.

Autorka: Megan Crewe
Série: Tak padne náš svět (1. díl)
Originální vydání: The Way We Fall, 2012
České vydání: Egmont, 2012
Slovenské vydání: Egmont, 2012
Žánr: sci-fi, dystopie

Anotace: Začíná to jako svědění, kterého se nemůžete zbavit. Pak přijde horečka a šimrání v krku. Pár dní nato budete vykládat svá tajemství na potkání neznámým lidem, jako by to byli vaši staří přátelé. Za další tři dny vás postihnou paranoidní halucinace.

A pak budete mrtví.

Šestnáctiletá Kaelyn žije na ostrově nedaleko pobřeží. Když její nejlepší kamarád odjíždí studovat na pevninu, vůbec ji nenapadne, že ho možná už nikdy neuvidí. Ale pak její malou ostrovní komunitu postihne podivná virová epidemie. Počet mrtvých narůstá a vláda dá ostrov do karantény: nikdo nesmí z ostrova odjet, ani se na něj vrátit.

Ti, kteří jsou dosud zdraví, musejí bojovat o tenčící se zásoby potravin, aby neztratili naději na přežití. Zatímco svět, který Kaelyn znala, se kolem ní hroutí, ona nachází nečekané spojence, přátelství i novou lásku. A když ji virus začne okrádat o přátele a rodinu, ze všech sil se snaží udržet si víru, že musí existovat způsob, jak zachránit lidi, kteří jí jsou nejdražší.


Kaelyn žije se svou rodinou na ostrově. Její kamarád Leo odjel studovat na pevninu, takže Kaelyn zůstává sama, jen s pár kamarádkami, který jsou falešné a rády bývají středem pozornosti.

Klid ostrova naruší podivná epidemie. Začíná to svěděním, pokračuje přes horečky, škrábání v krku a halucinace, až nakonec zemřete. Vědci a lékaři se snaží přijít na to, co je to za vir a jak se dá léčit. Ale i přes tým specialistů nikdo nedokáže přijít na lék, jen na vakcínu, která ani nemusí pomoci. A tak se ostrov ocitá v karanténě. Nemocných a mrtvých stále přibývá. Ti, co jsou ještě na živu, bojují o potraviny i o svůj vlastní život.

Jakmile virus začne zabíjet i její rodinu, je Kaelyn rozhodnutá, že musí přijít na to, co virus způsobilo a proč se někteří lidé vyléčili. Ale je to jako hledat jehlu v kupce sena. Mezitím nachází nové přátele, možná i lásku a ochraňuje ty, co jí ještě zůstali.

Téma o neznámých virech, které vyhubí lidstvo a zůstane jen pár živých lidí a nebo „zombie“ je docela oblíbené jak v knihách, tak filmech. A jak je to u této knihy? Je epidemie jen na ostrově nebo už se rozšířila do celého světa? Hm, toť otázka…

Příběh začíná zvolna, psaný ve stylu neodeslaných dopisů od Kaelyn pro Lea. Seznamujeme se s jejím okolím i s příznaky nemoci, která teprve vyplouvá na povrch. A pak bum, stane se něco, co by si člověk nepřál zažít ani ve vlastních snech.

Otec Kaelyn pracuje v nemocnici, proto má rodina přístup k informacím o této zákeřné nemoci. Ale i přes to všechno, co vědí, nedokážou zabránit tomu, jestli se nakonec nakazí či ne. Nezbývá než čekat a doufat.

Když zpráva se zpráva o epidemii dostane i na pevninu, malý ostrov se náhle ocitá ve zprávách a stává se středem pozornosti. Vláda nehodlá nic riskovat, takže zpočátku sice poskytne pomoc, ale i ta nakonec selže. Obyvatelé se snaží dostat přes ozbrojence, kteří brání ostrovanům dostat se na pevninu, a je jim jedno, jestli při pokusu jim zabránit v průniku někoho zastřelí.

Zásoby se ztenčují, každý si chce ukořistit něco pro sebe, ale najdou se i tací, kteří vytvoří malou organizaci a začnou pomáhat lidem a rozvážet potraviny po domech. Ale vždy se najde nějaký zrádce, takže nakonec už zůstane jen pár lidí, co chtějí opravdu pomoci. Na opačné straně ostrova se sdružují ti, co chtějí ostrovu pomoci jiným způsobem. Podpalují domy, aby tak zabránili šíření viru. Ale opravdu to bude stačit? Nebo všichni zemřou buď na epidemii či je zabijí ti, co nehodlají proměnit tento ostrov v trosky?

A vláda stále nejeví žádné známky toho, že by chtěla pomoci, prostě jen čeká, až všichni na ostrově zemřou do posledního a z ostrova se stane Ostrov mrtvých (pozn. zrovna takhle se jmenuje třetí část knihy, ale nejde o žádný oficiální název ostrova, jen se mi líbilo tohle použít).

Mě samotnou kniha hodně zaujala. Mám ráda tyto knihy, kdehrdinové, které jste si oblíbili, bojují o život. Vždy jim držíte palce, máte o ně strach, přejete si uškrtit ty, kteří jim škodí, a v případě této knihy si přejete přijít především na to, o jaký virus jde a proč někteří přežili. Postavám, kterým bylo na začátku knihy věnováno jen málo prostoru, získávají větší roli, jiné jsou stejně jako Kaelyn těmi hlavními. A i samotný příběh váz nadchne. Ta beznaděj ostrovanů je cítit i přes písmenka knihy a vy máte chuť jim pomoci, i když nemůžete.

A víte, co vás na této knize tak dostane? Možná je to tím, jak se v knize objevují neustále nějaké zvraty, ze kterých vám jde mráz po zádech. Kniha není předvídatelná jako jiné. Tady vás všechno zaskočí, pokud teda nejste skeptičtí a neohrnuje nad knihou nos hned při prvních stránkách a nemůžete se dočkat, až zjistíte, jestli jste měli pravdu nebo ne, a pak se knize vysmát s tím, že šlo o naprosto neoriginální příběh. Ne, já jsem ke knize přistupovala normálně. Vlastně jsem byla natěšená už od chvíle, kdy mi dorazila domů, ale já stále neměla čas se do ní pustit a pokaždé, když jsem viděla ten žlutý hřbet s černými písmeny, měla jsem chuť odložit právě rozečtenou knihu a začít číst tuhle. Lákal mě i samotný název, tajemný stejně jako postava a místo skryté v písmenech.

A po celou dobu knihy jsem vlastně čekala, jestli přijde to, co si myslím, ale stále jsem věřila, že je nějaká naděje, takže jsem sice byla jako na trní, ale ustála jsem to. Vlastně tohle bylo to jediné, o čem jsem asi věděla, že přijde, ale jinak jsem byla naprosto překvapená, což přidává knize na kvalitě.

Rozhodně už se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože jsem zvědavá, jak to dopadne. A říkáte si, jak vlastně dopadl tento díl? Našli lék? Zrušili karanténu? Je ostrov zase bezpečný? Anebo se vir rozšířil do celého světa? Tak to vám neřeknu, protože vás o ten zážitek nechci ochudit a doufám, že se vám kniha zalíbí jako mně.

Moje hodnocení: 85%


Megan Crewe, se narodila 22. prosince 1980 v Torontu, kde nyní žije s manželem a se dvěmi kočkami. Začala psát už ve čtrnácti letech, posílala krátké příběhy do časopisů a některé byly dokonce otištěny. Její první kniha „Give up the Ghost“ byla vydána v roce 2009 v nakladatelství Henry Holt. Druhý román The way we fall vychází i v Česku, pod názvem Tak padne náš svět.

Zdroj anotace a obálky knihy: Egmont
Fotografie a informace o autorce: bookfan.eu

Ivana Kaňovská

Většinou přezdívaná Iva, jsem knihomolka a ráda fantazíruji. Mým snem je zažít nějaké dobrodružství, nadpřirozené, nebo bez magie, ale hlavně bych si přála procestovat svět.

3 thoughts on “KNIŽNÍ RECENZE: Tak padne dne náš svět

  • 7.5.2012 at 15.35
    Permalink

    Super! Na tuhle knihu už si nějakou chvilku brousím zuby a teď si ji určitě pořídím, vypadá hodně dobře…

    Reply
  • 8.5.2012 at 8.54
    Permalink

    Super, ta recenze přišla jako na zavolanou, zrovna včera jsem řešila jestli si ji koupit nebo ne. Teď jsi mi usnadnila rozhodování, tekže už je na cestě 🙂

    Reply
  • 13.5.2012 at 21.33
    Permalink

    Vypadá to opravdu hodně dobře :)) Mám ji doma půjčenou z knihovny a už si na ni brousím zuby a po tomto článku se na ni těším ještě víc :))
    Hrozně moc se mi líbí i obálka. Výrazná, ale jednoduchá, žádná přeplácanost. Opravdu vydařená.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

two × three =

CommentLuv badge