KNIŽNÍ RECENZE: Královna ohně

Knihy Knižní recenze Novinky

Vélin Al Sorna musí pomoci vrátit Říši její královně. Třetí díl trilogie je epickým vyvrcholením válečného tažení.


Název:
 Královna ohně (Stín krkavce: Kniha třetí)
Autor: Anthony Ryan
Počet stran: 688
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2016
ISBN 978-80-7491-607-6
Série: Stín krkavce #3
Klíčová slova: fantasy – historie – bitvy – akce – otroctví

Na závěrečný díl trilogie Stín krkavce jsem musela čekat půl roku. Ke konci roku 2016 jsem se ale konečně dočkala. Nicméně mé přání, aby poslední kniha nebyla tak objemná, se nesplnilo a brzy jsem listovala téměř sedmisetstránkovou bichlí. Očekávání bylo vysoké, předchozími dvěma díly nastavil Anthony Ryan laťku opravdu vysoko. Děj příběhu skončil rozpadnutý do vícero linií, které sledovaly osudy nejen hlavního hrdiny, Vélina Al Sorny, ale také několika dalších postav – řádového bratra Frentise, královny Lyrny a správkyně Revy.
Ve třetí knize se krátce všechny linie protknou, aby hrdinové společně vyrazili na válečné tažení proti společnému nepříteli, Volarskému impériu.

~ … ~

Moudrý medvěd to období nazýval Dlouhá noc, neboť během něj slunce na celý měsíc zmizelo. Jeho příchod předznamenávaly zkracující se dny a zvýšený jas Grishakova dechu. „Musíme se dostat k ostrovanům dřív, než přijde,“ upozornil šaman všechny prvního dne, kdy vstoupili na led. „Dlouhá noc zabije všechno.“
První týden byl snazší než čekali, novost toho rozlehlého a drsného prostředí jim výrazně pomáhala snášet nepohodlí plynoucí ze sílícího chladu. Moudrý medvěd šel první. Pohyboval se vpřed krátkými, úspornými kroky. Železný dráp se vlekl vedle něj, jen občas na celý den zmizel a vrátil se se zaschlou krví na čenichu. Vélin nechápal, co za kořist se mu tady podařilo najít. Jemu se led zdál stejně opuštěný jako alpírská poušť, místo bez života – navzdory vší kráse, jež byla nejzřetelnější za soumraku, kdy po obloze tančil nazelenalý oheň a zrcadlil se ve třpytivém povrchu ledových plání. Jakmile zapadlo slunce, Lonakové uctivě ztichli a šeptem děkovali za Grishakovo požehnání.
Moudrý medvěd choval nebeskou záři v podobné úctě, vítal ji poklekem, pozvednutím kostěné hole nad hlavu a rytmickým zpěvem. Vélin zatím neslyšel, že by šaman mluvil o nějakém bohu, světla na obloze však pro něj zjevně měla velký význam.
„On se nemodlí,“ řekla Kirala s vážnou tváří jednoho večera, kdy Vélin starce opět pozoroval. Její píseň odhalila význam šamanova zpěvu. „Zdraví svou ženu a děti, které ztratil na ledu.“
Vélin vzhlédl k zelené záři a díval se, jak se bez ustání mění. Trochu připomínala plamen, postrádala však jeho zběsilost. Neustálý pohyb naopak přinášel zvláštní pocit klidu. „On si myslí, že je tam nahoře?“ zeptal se.
„On to ví. Je tam každá duše, která kdy žila. Pozorují nás a nepřestanou až do konce světa.“
Skutečné záhrobí, pomyslel si Vélin. Moudrý medvěd dozpíval, opřel se o hůl a vstal. On alespoň vidí podstatu své víry.

~ … ~

Jak už jsem zmiňovala v recenzi na předchozí díl, o akce a bitvy není v díle Anthonyho Ryana nouze. Královna ohně je toho dalším důkazem. Většina knihy se věnuje válečnému tažení královny Lyrny ze Sjednoceného království na nepřátelské území Volarského impéria. V tomto tažení jí pomáhá jak řádový bratr Frentis, který se vymanil z vlivu svůdné Volarky, tak i královská správkyně Reva Mustorová a samozřejmě Pán bitev, Vélin Al Sorna. Vývoj, kterým postavy procházejí od prvních stránek druhého dílu, zdárně pokračuje i v tomto a stále máme možnost sledovat zajímavé charaktery, kterými Ryan svůj fantastický svět zaplnil.
Mě osobně připadá jako nejzajímavější práce s postavou princezny a později královny Lyrny, která se v první knize jevila jako zdatná intrikářka, v druhé nabyla mnohem lidštějších rysů a v třetí kolísá na hraně mezi dobrem a zlem. A je jen na čtenáři, kterou z nich si vybere a jakou Lyrně přisoudí. Anthony Ryan tady působí opravdu nestranně, na což nejsem zvyklá a hodně se mi to líbí.

~ … ~

Žena v zrcadle si přejela dlaní po světlém strništi na hlavě a na hladkém čele jí naskočila vráska. To doroste, ujišťovala se. Možná si je tentokrát nenechám narůst tak dlouhé. Lyrna se zaměřila na místa, kde předtím byly nejhorší popáleniny. Shledala, že pokožka přece jen není zcela uzdravená. Okolo očí a na čele objevila tenké bledé jizvičky. Vybavila si, co jí toho dne pod horou řeklo ubohé, pomatené Mahlessino já. Zatím ne…. Stopy tvé velikosti.
Lyrna ustoupila od zrcadla a naklonila hlavu, aby se podívala, jak jizvy vypadají na světle. Zjistila, že na přímém slunci trochu vybledly. Zachytila v zrcadle nějaký pohyb a všimla si, že za ní stojí Iltis. Rychle uhnul pohledem a chytil si ovázanou ruku zavěšenou na šátku. Přišoural se do stanu zhruba před hodinou, odstrčil Bentena a padl před Lyrnou na kolena. Blekotal něco o odpuštění, ale pak vzlédl, spatřil její tvář a zmlkl.
„Měl byste ležet, lorde,“ řekla mu.
„Já…“ Iltis zamrkal a v očích se mu zaleskly slzy. „Už vás nikdy neopustím, Výsosti. Máte mé slovo.“
Vidí snad ve mně novou Víru? napadlo ji, neboť v zrcadle zpozorovala, jak se trochu zakymácel, zavrtěl hlavou a narovnal se v zádech. Ta stará ho zklamala, a tak teď novou hledá ve mně.
Do stanu vešel s úklonou Vélin. „Armáda je připravena, Výsosti.“
„Děkuji, lorde.“ Královna natáhla ruku k Oreně, která držela plášť s kápí lemovanou liščí kožešinou. Vybrala ho z hromady oděvů, jež s největší radostí poskytla lady Reva. Orena přistoupila k Lyrně a přehodila jí plášť přes ramena, zatímco Murela poklekla, aby před královská chodidla položila nepraktické, ale elegantní boty. Královna se obula, stáhla si kápi až do obličeje a řekla: „Tak jdeme na to.“

~ … ~

Abych ale ději nekřivdila, ve sledu válčení a bitek s Volary se dají najít i jiné zajímavé motivy. Je jím například cesta Vélina Al Sorny na Ledovou plochu za přízrakem nesmrtelného muže, který mu může pomoct navždy zneškodnit zosobněné zlo, proti kterému mezitím Lyrna bojuje na jihu. Kritiky oceňované jsou i smrti několika ústředních postav, jimiž získává příběh na osudovosti, dojemnosti a uvěřitelnosti. Já osobně bych spíše vyzdvihla opravdu skvělou práci s vývojem charakterů hlavních postav, než vůli jich pár odstranit.

Celou trilogii doprovází pochvalné ohlasy nejen ze zahraničí, ale také od českých recenzentů. Nemůžu se k nim než bezvýhradně připojit. Ačkoliv jde o prakticky první fantasy ságu, se kterou jsem přišla do styku (nekonečnou Hru o trůny nepočítám), můžu říct, že i pro tímto žánrem nepolíbeného čtenáře se může stát velmi atraktivní. Důvodů je několik a všechny jsem uvedla ve svých recenzích. Pro milovníky dobrodružných románů, akce a hrdinných bojovníků je to výborná volba. Myslím, že sága není ukončena definitivně, stále je zde ponechán prostor k pokračování. A nám nezbývá než počkat, jestli si to Anthony Ryan s tou trilogií náhodou nerozmyslí. Na rozdíl všech nekonečných sérií by to v tomhle případě možná stálo za to.

Zdroje informací a obrázků: Host Brno

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge