Ve čtvrtek 10. října se ve švédském Stockholmu rozdávaly Nobelovy ceny, a zatímco celý svět zajímá hlavně Nobelova cena za mír, nás zajímá Nobelova cena za literaturu.
Tu tento rok získala Kanadská autorka Alice Munro, jako třináctá žena v historii a první Kanaďanka. Nobelova cena za literaturu byla poprvé vyhlášena v roce 1901 a obdržel ji francouzský autor Sully Prudhomme (o němž jistě většina z vás neslyšela – včetně mě).
Mezi držiteli cen se objevují jména, která jsou často dnešnímu čtenáři ne příliš známá, ale stejně tak zde najdeme i mnoho slavných jmen, jaká se v naší paměti drží dodnes. Zde malý výčet:
1905 – Henryk Sienkiewicz, Polsko
1907 – Rudyard Kipling, Británie
1915 – Romain Rolland, Francie
1925 – George Bernard Shaw, Irsko
1929 – Thomas Mann, Německo
1932 – John Galsworthy, Británie
1949 – William Faulkner, USA
1953 – Sir Winston Churchill, Británie
1954 – Ernest Hemingway, USA
1958 – Boris Pasternak, SSSR
1962 – John Steinbeck, USA
1969 – Samuel Beckett, Irsko
1971 – Pablo Neruda, Chile
1982 – Gabriel García Márquez, Kolumbie
1984 – Jaroslav Seifert, Československo
A co přesně tito autoři museli dokázat, aby byli hodni Nobelovy ceny? Podle slov samotného Alfreda Nobela museli vytvořit dílo, které bude v daném roce považováno „za nejvýznačnější literární dílo v ideálním směru“.
A to se letos Alice Munro povedlo. Narodila se v roce 1931 ve městě Wingham, Ontario, kde se také odehrává většina jejích příběhů. Proslavila se především svými povídkami, za které získala několikrát nejprestižnější kanadské ocenění Governor General‘s Award. Je považována za jednu z nejlepších spisovatelek současné povídky a při předávání Nobelovy ceny byla označena za „mistryni současné povídky“.
Zdroj informací a obrázků: HuffingtonPost.com