KNIŽNÍ RECENZE: Samota

Napínavá cesta do lidské duše, dobrodružství plné fantazie a citu, ve kterém se mísí touha, vděčnost, spravedlnost, humor a sny.

Název: Samota
Autor: Natalio Grueso
Počet stran: 256
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2015
ISBN: 978-80-7491-415-7
Klíčová slova: povídky – vztahy – láska – humor

Román Natalia Gruesa mě zaujal nejprve obálkou. Probírala jsem se nabídkou svého oblíbeného nakladatelství a tenhle cover mě zaujal hned. Až jsem si říkala, jaktože jsem si ho nevšimla už dřív. Po přečtení celé anotace bylo rozhodnuto.

Ta totiž slibovala kouzelný příběh, který čtenáře zavede na nejrůznější místa na světě a umožní nahlédnout do dobrodružství a životů několika postav, jenž se na těchto místech nacházejí. Po přelouskání několika prvních listů mě vyprávění opravdu pohltilo a já jsem si postupně zamilovávala každého hrdinu, který se ze stránek postupně vynořoval.

~ … ~

„Takže vy jste něco jako knihkupec.“
„Ne, ne, to ne. Knihkupec knihy nakupuje a prodává, třídí je a skladuje, někteří knihkupci je pak vrací nakladatelstvím, někteří si je nechávají. Ale já ani nekupuju, ani neprodávám, ani nemám nic skladem. Já knihy prostě jenom doporučuju, předepisuju. To je všechno.“
Dívka se kousla do rtu a to Horacia hrozně vzrušovalo. Udělala to pokaždé, když něčemu nerozuměla nebo když přemýšlela, a jemu to připadalo neodolatelné. A taky její bělostné zuby a červeň, která se jí rýsovala na porcelánové tvářičce, a oči zelené jako moře omývající jiná města než Buenos Aires. Tohle Horacio znal, stejně jako spoustu jiných věcí, pouze z knih.
„To bych si opravdu nikdy nepomyslela, že by se někdo mohl něčemu takovému věnovat,“ řekla dívka. „Jste první předepisovatel knih, kterého znám.“
Krátkozrakýma očima se zpoza brýlí s tlustými obroučkami spokojeně usmál.
„Ale stejně mi to pořád není moc jasné,“ řekla. „Můžu se vás na něco zeptat?“
„Samozřejmě, beze všeho.“
„A to, co děláte, je k něčemu dobré?“
Horaciův výraz se úplně změnil, jako by se mu do hloubi duše zabodla ta nejostřejší jehla. Naklonil hlavu na stranu, pak na druhou a přitom z dívky ani na chvíli nespustil oči. Byla dychtivá, vyzývavá a – proč to neříct? – ještě krásnější než předtím.
„Podívejte se, slečno,“ řekl Horacio rázně. „Už jsem zachránil tři manželství před rozpadem, jednoho dospívajícího mladíka před sebevraždou. Myslím, že má práce je mnohem užitečnější než to, co dělá většina z vás.“
To z vás řekl záměrně důrazně, jako by se chtěl pomstít za opovážlivost a drzost oné dívky i všech ostatních, kteří měli obyčejná povolání a jeho považovali za blázna.

~ … ~

Musím přiznat, že zpočátku mi trvalo, než jsem si uvědomila, jak je kniha napsána. Místy se totiž zdá, že čtete román a místy povídkový soubor. Řekla bych, že je to něco na půl cesty od každého. Kapitoly jsou totiž často stavěny velmi samostatně, s vlastními názvy a zápletkami, které však postupně překrývají jedna druhou, což dokážu na povídkách ocenit asi nejvíc.

Nejkrásnějším příkladem tak ladné provázanosti a autorské dokonalosti jsou Buzíčci Jana Folného – nezapomenutelná kniha, která pro mě představuje dokonalý soulad obsahu a formy (mou recenzi na ni čtěte zde). Samota sice Folného originality nedosahuje tak úplně v plné výši (srdcová záležitost má vždycky přednost  :)), je však něčím velmi podobným a rozhodně na stránkách této knihy najdete zase jiný druh originality, která se bude líbit hlavně čtenářům Paula Coelha nebo Richarda Bacha.

~ … ~

Poznaly ho toho dne dopoledne, když se procházely po ohromném císařském paláci. Labastide je zavětřil už zdálky, jako zkušený chrt, který ví, kde se ukrývá kost. Tyhle se dneska v noci chytnou, říkal si a hned začal předvádět své zavedené sváděcí úsměvy a finty, aby dosáhl toho, co si předsevzal.
A jen o pár hodin později, když už se horko a vlhkost trochu zmírnily a slunce ustoupilo nafialovělému podvečeru, ho tam na terase Klubu zahraničních zpravodajů dvě bohaté Američanky žádostivě hltaly očima.
Hrála hudba, která posluchače přenášela do 20. let, a rum v koktejlech pomalinku, ale jistě zapracoval. Wendy a Margie toho napovídaly víc, než by si kdy pomyslely, zdrženlivost odhodily už někdy u druhé sklenky.
„Ježíši, mně je horko…“
„To je to klima, zlato, je nesnesitelný. Ale vy jste tak svěží, Labastide, jak to děláte?“
„No, vlastně to nic není, tedy aspoň ve srovnání s horkem v údolí Hadramaut v Jemenu. Tam to bylo drsný. Nevykládal jsem vám, jak se nám v poušti porouchalo auto a týden jsme byli skoro bez vody a jídla, až nás nakonec zachránil vrtulník americké armády? Fakt jsem vám to ještě nevyprávěl? Ach, my beautiful ladies, to si musíte poslechnout.“

~ … ~

Čtenáři jsou předkládány drobné příběhy s kouzelnými zápletkami, v nichž figurují zajímavé postavy jednající někdy až v magických situacích. V každé kapitole se můžeme dočíst něco trochu jiného, podívat se na jiné místo a nahlédnout do soukromí jiným lidem. Vícekrát se v těchto příbězích objevuje Bruno Labastide, šarmantní mladík a zlodějíček, který okouzluje bohaté paničky, aby pak se pak mohl v nestřežené chvíli vytratit i s jejich šperky a penězi. Během čtení máme možnost zažít jeho eskapádu s rubínovým prstenem nebo třeba pinglovské začátky ve švýcarském hotelu, po nichž se mu otevřel svět. A najdeme zde i jiné střípky magických příběhů, které dohromady utváří jeden nezapomenutelný svazek, který rozhodně doporučuji k přečtení.

Zdroje informací a obrázků: Host Brno

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených.

„Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

7 + 4 =

CommentLuv badge