KNIŽNÍ RECENZE: Odraz minulosti

Osm rozdílných povídek, ve kterých se vzájemně doplňují důležitá témata lidského života a mezilidských vztahů

Název: Odraz minulosti
Autor: Miroslava Fáčková
Počet stran: 251
Nakladatel: Nová forma
Rok vydání: 2014
ISBN: 978-80-7453-526-0
Klíčová slova: povídky – lesbická láska – romantika – lidské osudy – vztahy

Snad každý čtenář a knihomol někdy snil nebo se dokonce i pokusil o napsání nějakého vlastního textu. Mám za sebou také tyto začátky, kdy jsem si jako malá vymýšlela příběhy vlastní, když jsem nenacházela dost uspokojivé alternativy v dětských knížkách z knihovny. Někomu psaní zůstane jako koníček, někdo na něj zapomene, někdo jiný k němu najde cestu mnohem později.

Miroslava Fáčková se toužila stát spisovatelkou už od dětství. Na rozdíl od velké spousty těch, kteří od svých tužeb v důsledku jiných povinností upustili, Mirka vydala svou první knihu v roce 2013. Zatoulané sedmikrásky jsou sbírkou poezie o lásce a bolesti, radosti i smutku, zkrátka o všem pěkném i méně hezkém, co s sebou život přináší. Mimo básní se ale autorka věnuje i psaní povídek. Některé z nich publikovala na pokračování v internetovém magazínu Queermag, zaměřeném na LGBT komunitu.

Její první povídková kniha vyšla v roce 2014 pod názvem Odraz minulosti. Jedná se o sbírku osmi příběhů spojených tematikou lesbické lásky a různých úskalí s ní spojených.

~ … ~

Ve chvíli, kdy vstoupila magistra Šmídová do třídy, na sebe Martina převrátila kelímek s kávou z automatu. Akorát z něj upíjela, když zahlédla Evu a celá konsternovaná místo ke rtům namířila kelímek pod bradu. Jejich pohledy se opět střetly, ne však na dlouho. Martina stydlivě sklopila zrak. V tu chvíli měla jasno. Jak málo člověku stačí k tomu, aby pocítil sympatie k druhé osobě? Jak dlouhou dobu trvá, než se do někoho zamiluje? S Romanou mohlo uběhnout třeba tisíc let a k žádným záchvěvům rozbouřených emocí by nikdy nedošlo. To už dnes mohla Martina bezpečně říci. Vlastně si sama o sobě myslela, že milovat vůbec neumí. Když se začala vídat s Romanou, domnívala se, že je s ní něco špatně. Nikdy předtím by ji nenapadlo, že to může být jenom tím, že Romana není tou pravou. Vždyť byla přece tak hodná… A najednou tu seděla jak hromádka neštěstí s politým trikem od kávy, která pomalu prosakovala až na kůži a začala stydnout a studit. A bylo jí vše čím dál jasnější.
„Co blbneš?“ podivil se Pavel a sáhnul do batohu pro papírové kapesníčky, načež začal spěšně stírat kávu ze školní lavice.
Byl zřejmě jediný, komu vylitá tekutina na lavici vadila, a to hlavně proto, že zasáhla i část jeho území a potřísnila jeden ze sešitů. Martina hleděla nepřítomně před sebe. Ani nevěděla, co by měla Pavlovi vůbec říct. Že se polila kávou kvůli učitelce Šmídové? Že jí připadá natolik neodolatelná, kvůli čemuž se nedokáže soustředit na nic jiného? Co by se asi stalo, kdyby místo kelímku v ruce držela zbraň hromadného ničení? Ať už prožívala cokoliv, něco uvnitř jí říkalo, že to není správné.

~ … ~

Povídky Miroslavy Fáčkové odhalují některé palčivé momenty a krizové situace, které se čas od času přihodí všem párům  bez ohledu na sexuální orientaci. Jejich častými a nezbytnými ingrediencemi jsou romantická láska, vztahové hry, pocit sounáležitosti, sexuální napětí, ale také zodpovědnost či pocity viny nebo obav z vyčlenění ze společnosti. Jednotlivé příběhy přinášejí přímý a osobní vhled do soužití žen milujících ženy.

~ … ~

Jenže nakonec se Alice stejně pochybnostem neubránila. Pořád musela myslet na to, jak Markéta svalovala vinu jenom na ni. Dokonce začala mít výčitky svědomí vůči Pavle a nakonec i vůči Denise. Markéta sice označila Alici jako člověka, který za všechno může, ale byla to ona, kdo najednou vyhledával příležitosti k milostným hrátkám.
„Musíme si promluvit,“ uhodila Alice na Markétu, když na ni opět čekala na půli cesty z práce.
Netroufla si čekat přímo před budovou, kde Alice pracovala a stejně tak se raději vyhýbala okolí jejího bydliště. Nerada by narazila na Denisu.
„Půjdeš na chvíli ke mně?“ zeptala se Markéta, jako by přeslechla ten důraz v úvodní větě.
„Už se nemůžeme dál takhle scházet,“ zakroutila hlavou Alice navzdory tomu, že by si nepřála nic jiného, než se nechat odvést k Markétě do bytu a tam se s ní vášnivě pomilovat. Toužila po ní a nadále ji milovala. Ale něco uvnitř jí říkalo, že to není správné.
„Nějak si nedovedu představit, že bychom se nescházely…“ oponovala jí Markéta.
„Co ti vlastně dává to, co spolu děláme?“ zeptala se jí Alice rázně.
„Co? Přece totéž, co tobě,“ odpověděla Markéta zamyšleně a popravdě nechápala, co od ní Alice vůbec chce.
„Já teď nemyslím jenom sex,“ řekla Alice.
„A co jiného? O čem to vlastně mluvíš?“ nechápala ještě víc.
„Tak to vidíš… Markéto, já tě miluju. Už deset let! A tobě to je jedno,“ řekla Alice zoufale.

~ … ~

Odraz minulosti je lehkým čtením, které uspokojí především nenáročné čtenářky z řad LGBT komunity, pro něž je de facto určena především. Neshledala jsem v pátrání po knižních referencích žádné náznaky, že by tomu mohlo být jinak, ačkoliv věřím, že nějací spokojení čtenáři by se našli i v jiných kruzích 🙂

Zdroje informací a obrázků: Nová forma

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených. „Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

ten − 5 =

CommentLuv badge

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.