KNIŽNÍ RECENZE: Hadí listiny

Strhující alchymistický thriller plný středověkých odkazů, odehrávající se v temných zákoutích Barcelony

Název: Hadí listiny
Autor: Jessica Cornwellová
Počet stran: 456
Nakladatel: Plus
Rok vydání: 2015
ISBN: 978-80-259-0430-5
Klíčová slova: staré knihy – vraždy – alchymie – středověk – Barcelona – zvláštní schopnosti

Začíst se do Hadích listin není jednoduchá věc. Prvních pár stránek se může zdát, že začíná klasický brutální thriller, kde se budou vyskytovat těla s vyříznutými jazyky a dalšími ošklivými znetvořeními či ranami. Pak nastupuje hlavní hrdinka Anna, která se představí jako mladá paní se zvláštním čichem pro staré knihy, kvůli nimž neváhá vlézt pod kdejakou zřícenou kapli. Do toho vede vcelku spokojený život se svým mladým krásným manželem na Mallorce. A nakonec úvodu se objeví ten pán s kufříkem, který jí nabídne práci, na niž Anna nemůže říct ne. Jenže v téhle knize není nic takové, jaké se to na první pohled může zdát.

~ … ~

Do prdele! šeptá zdravotník, když z ženského těla svléká halenku. Je dosud teplé na dotek. Asistent vedle něj ztratí rovnováhu a upadne. Zdravotník křikne: Vstávej! Vstávej!
Natalia Hernándezová?
Svět se na okamžik zastaví a třeští oči. Nebo její dvojnice? Asistent jako by se dusil. Třeba to není ona. Ale poznávají ji. Každý by ji poznal. Někdo jí odhrnul vlasy z obličeje, zanechal lepkavé značky na tvářích a na čele, kde se ji snaží očistit od smrti. Na břiše a na prsou je zohavená. Propíchaná. Na mnoha místech. Je porézní. Jako močál. Rty čerstvě namalované. Ústa jako jezero z temnoty. Policistovi na schodech se zvedne žaludek.
A přece je ta tvář tak klidná.
Zatímco zdravotník prohlíží krk, krátce se v duchu pomodlí.
Ta holka má zranění po celém těle. Proboha, taková krutost. Ostres! Zdravotník hvízdne. Cítí, že vzduch ochladl, jako v přítomnosti duchů. Působní odporně ledově, dokonce i v parném létě. Natalia Hernándezová. Lidé budou zpětně přemýšlet o tom, jak ji tam nechali.
Budou je trápit kolektivní výčitky svědomí.
Byla tak krásná.
Ženy v domácnosti budou napjatě pročítat bulvární plátky.
Tím si je zdravotník jistý. Pod prsty cítí prázdnotu neexistujícího pulzu. Natalia Hernándezová, kterou všichni s takovou něhou milovali.

~ … ~

Anna Vercová se vydává do Barcelony hledat ztracenou knihu, kterou může díky svým schopnostem odhalit jen ona. Dostává se však do kontaktu s inspektorem Fabregatem, který stále nemůže pustit z hlavy případ, jenž se odehrál před deseti lety, kdy zemřela milovaná postava barcelonského divadelního světa, Natalia Hernándezová. Anna se snaží rozluštit tajemné iluminované vzkazy, které Fabregat před vraždou dostával a postupně proniká do příběhu, jehož kořeny se táhnou až ke středověké alchymistické tradici. Dokáže ale odhalit toho, kdo je posílal? A byl to sám vrah nebo někdo úplně jiný?

~ … ~

„Otočím se a vidím na polštáři tmavou šmouhu. Až příliš dobře známý pocit. Otřu si ústa, a když se podívám na ruku, vidím, co jsem čekala. Zase mi teče krev z nosu. Svleču polštář a odnesu povlak do koupelny. Zatímco z kohoutku proudí voda, sleduju, jak se po umyvadle zvolna rozlévá krev a ulpívá na stříbřitém kovu kolem odtoku. Omyju si obličej, pomalými pohyby si vydrbu kůži. Ve spánku se mi zdálo o stromu, který sténal pod tíží hejna ptáků. Křídla jako dupot armády těžkých bot. Holubice hltající fíky, které ze stromu padaly jako nějaké kulaté šperky.
V kuchyni si udělám hrnek čaje. Zázvor a citron. Mám na sobě kalhotky a o několik čísel větší košili. Spát jsem šla po čtení Sitwellových dopisů a teď je zachráním z nočního stolku.
Měla bys být opatrnější, vynadám si. Zadívám se na Sitwellovu ilustraci slavíka s ostýchavě zkříženými křídly. Možná se chystá zpívat? Pootevřený zobák. Černá očka jako korálky. Přemýšlím o dopisech adresovaných Fabregatovi. O nejednoznačnostech. O tom, co mohlo být čím myšleno. Když jsem včera poslouchala inspektorovo vyprávění, dospěla jsem k závěru, že osudovou chybou Fabregatova vyšetřování byl předpoklad, že shromážděné verše povedou k totožnosti konkrétní osoby namísto k existenci jistého dokumentu.
To nikdo kromě tebe nemůže vědět, připomenu si. Lidé pátrají po významu. Vyhledávají hádanky. Máme to v povaze. Jenže pokud na ty verše pohlížíme jako na hádanku, přinášejí stejné množství nových otázek jako odpovědí. Nepředpokládejte, že mluví k vám, řekla jsem Fabregatovi. Nepředpokládejte, že ukazují prstem na obžalovaného, na pachatele nebo zločince. Čtěte je tak, jak je vidíte. Prázdná tabule. Čerstvý kontext. Soustřeďte se na to, co o nich můžete zjistit. Na dostupná fakta.

~ … ~

Po přečtení anotace Hadích listin máte pocit, že se bude jednat o další skvělou krimi s nádechem mystérií a tajemna. A tyto prvky v knize opravdu najdete. Na druhou stranu ale bude vyžadována vaše plná pozornost. Složité vyprávění je totiž protkáno spoustou odkazů do minulosti, několik flashbacků až do středověku vám může docela zamotat hlavu. Samotná linie vyšetřování mysteriózních vražd už tak složitá není, ale pochopit co se opravdu skrývá pod názvem Hadí listiny klade na čtenáře větší nároky. Rozhodně nedoporučuji číst tuto knihu v MHD nebo během polední přestávky v místnosti plné upovídaných kolegů. Plné pochopení celého příběhu vyžaduje soustředěnou četbu. Kniha ale uspokojí i povrchové čtenáře, kteří vnímají často jen hlavní dějovou linii. I pro ně budou Hadí listiny přitažlivým příběhem pomalu vyvěrajícím z temných koutů krásné Barcelony.

Rozsáhlejší ukázky z knihy si můžete stáhnout zde.

Zdroje informací a obrázků: Plus

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených. „Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

4 × 4 =

CommentLuv badge