KNIŽNÍ RECENZE: Dvanáct kmenů Hattiiných

Příběh dětí takzvané Velké migrace Afroameričanů, jež předurčila osudy jedné rodiny.

12

Název: Dvanáct kmenů Hattiiných
Autor: Ayana Mathisová
Počet stran: 304
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2014
ISBN: 978-80-7491-134-7
Klíčová slova: Afroameričané – vztah matky a dětí – lidské osudy – rodina – mezilidské vztahy – 20. století – rasová segregace – USA

Nakladatelství Host má podle mého názoru v poslední době nejšťastnější ruku při volbě nových titulů a také přivádí na svět jedny z nejhezčích knižních obálek. Při listování edičním plánem si můžu být bez výjimky jistá, že vždycky narazím na něco, co mě posléze nadchne. Jak obsahem, tak grafickým zpracováním. Při pohledu do knihovny jsem zjistila, že právě načínám várku s graficky pojatými skvosty. Myslím, že stále platí, že obal prodává a u knih to platí úplně stejně jako u bot. A tak nevidím důvod, proč to nezmínit i v recenzi.

Dvanáct kmenů Hattiiných si mě tedy získalo už na první pohled. Nevelký svazek s anotací zmiňující Toni Morrisonovou mě okamžitě zaujal. Na stránkách autorky Ayany Mathisové se toho moc najít nedá. Nicméně zjistíme, že její prvotina se stala New York Times bestsellerem a známá celebrita a moderátorka Oprah Winfreyová ji zařadila do svého projektu Oprah’s Book Club 2.0. To už je úspěch hodný pozornosti 🙂

Příběh je zasazený do doby po Velké migraci Afroameričanů, což je téma nám Evropanům, troufám si říct, ne příliš blízké. Černošská tematika mě osobně zajímá, ale zároveň vím, že to pro mě nikdy nebude jednoduché čtení. Otrokářská minulost amerických států a méněcenné postavení černochů je sousto, které nutí žvýkat pomalu. Kniha seznamuje s ústřední hrdinkou, Hattie Shepherdovou, která se vydala za vidinou lepšího života z rodné Georgie do Filadelfie. Na několika prvních stránkách vidíme mladou matku dvojčat zápasící s jejich nemocí, kterou nakonec prohrává. Nešťastná událost Hattie do jisté míry paralyzuje, na jejím životě a vztazích s postupně již zdárně přibývajícími potomky se projevuje životní zklamání, které zažívá nejen ze vztahu se svým mužem Augustem.

~ … ~

V letech Floydova dětství – v těch, která následovala po smrti dvojčat – byl jen on, Cassie a matka. Hattie nevstávala dřív než odpoledne. Někdy stával Floyd dlouhé hodiny opřený o nohy postele a čekal, až se matka vzbudí. Dával jí ruku před ústa, aby se ujistil, že dýchá. Místnostmi v domě pak proplouvala v bílém županu, který nosila celý den, bledá a tichá jako ledovec. Floyd a Cassie se živili tím, co matku zrovna napadlo jim dát. Dostávali studenou rýži s mlékem a cukrem nebo talíř keksů s máslem anebo fazole s rajčatovou omáčkou přímo z konzervy, a to v kteroukoliv hodinu, kdy se Hattie zrovna podařilo dát nějaké jídlo dohromady. August se vracel večer – domem se rozezněla hudba, hvízdání a také Augustův hlas, smutný či rozzlobený, ale vždy naléhavý. Říkal Hattie, aby se oblékla, vykoupala děti nebo aby se učesala. Někdy přicházela teta Marion. I ona byla přísná a sekýrovala je, alespoň Floydovi to tak připadalo. Ale pak zase odešla a do domu se vrátilo ticho. Ačkoliv byl Hattin smutek dusivý a Floyd a Cassie rostli jako dříví v lese, chladné uzavřené místnosti domu na Wayne street zůstaly ve Floydových vzpomínkách určitým způsobem krásné. Hattie málokdy vykouzlila více než bezbarvý úsměv, ale nechala Floyda a Cassie, aby jí vylezli na klín, splétali jí vlasy a líbali ji na čelo jako živou panenku. Byli na jedné lodi, matka a její děti, všichni stejně zranitelní a toužící, proplouvající společně jedním dnem za druhým.

~ … ~

Jednotlivé kapitoly knihy jsou pojmenovány po Hattiiných dětech. Po úvodní kapitole s dvojčaty následuje jazzový muzikant Floyd, který si postupně uvědomuje svou odlišnou sexuální orientaci, dětský kazatel Six ohromující okolí svými zázraky nebo Alice, žijící ve zlaté klícce a hrající si na bohatou bělošku. Každý z příběhů je něčím zajímavý, každý jeho hrdina bojuje se svými vlastními démony a prochází nelehkými životními situacemi v různých podobách. Jako červená nit se všemi kapitolami linou informace a vzpomínky o matce Hattie a čtenář tak po kouscích může skládat dílky jejího života až k jeho sklonku, kde se nachází příběh o její vnučce Sale.

~ … ~

Když jsme se Sissy bydleli na Bevere Street, chodíval jsem do tamního baru U Tlusťocha. Byla to hnusná putyka páchnoucí po rozlitém pivu a Lucky Strikes. Někdy tam přišli chlapi z jihu a hráli na lžíce. Byli staří a měli popraskanou kůži na rukách, zarudlé oči a chraplavý hlas. Zpívali výhradně pracovní písně nebo blues o tom, jak je v Alabamě opustila ženská s nohama do O. Když ale tihle staříci spustili, srdce mi jihlo. Opravdu. Úplně jsem cítil, jak mi něco roztává v hrudi. Nikdy jsem nic neprožíval tak hluboce jako tyhle písně. Žádnou lásku, smutek ani údiv. A do té doby, než jsem přišel do téhle války, dokonce ani strach. Kdybych byl odhalil tuhle svou stránku dřív, mohl jsem se stát muzikantem jako Floyd. Teď už je pozdě. Pořád jsem ale zvědavý, co ještě stihnu.
Zůstával jsem venku dlouho do noci. Tři nebo čtyři večery v týdnu jsem hrával karty U Tlusťocha. Měl jsem dobrý pokerový výraz. Čím víc jsem pil, tím jsem ho měl lepší. Kdykoliv jsem vyhrál slušné peníze, dal jsem je Sissy nebo jsem koupil něco do domácnosti. Jednou jsem pořídil křeslo. Celé naráz jsem ho zaplatil v obchodě s nábytkem na Greene Street. Nechal jsem ho dovézt do bytu, když byla Sissy na návštěvě u sestry. Po návratu domů mě našla v novém křesle a křenícího se na celé kolo. Podívala se na mě, pak na křeslo a řekla: „Oceňuju ten nápad, ale ne ten výsledek.“ Nikdy si do toho křesla nesedla. A poté, co jsme o něj přišli, prohlásila, že smrdělo kořalkou, která mi prosakuje ze všech pórů. Řekla, že ten smrad jí zlomil srdce.

~ … ~

Název Dvanáct kmenů Hattiiných je odvozen od dvanácti kmenů izraelských, kmenů vzešlých z potomků patriarchy Jákoba. A stejně jako se od sebe různí kmeny, tak i charaktery ústředních postav jednotlivých kapitol jsou výrazně odlišné. Děti vyrůstající s matkou, zahořklou jak vůči životu, tak i manželovi, to nemají ve světě jednoduché. Všechny kapitoly nechávají nahlížet do srdcí a osudů Hattiiných potomků, kterým nebyla schopna dát srdečnou mateřskou lásku. Symbolickou smutnou kapkou na konec či třináctou komnatou, jak dobře vystihl recenzent na Databázi knih, je pak Hattiino loučení s dcerkou Ruthie, kterou počala mimo manželský svazek a přenechává její výchovu své sestře, jež má problémy s otěhotněním.

Kniha obsahuje mnoho zvláštních momentů a situací, ze kterých citlivějšímu čtenáři může být trošku úzko, o to silnější dojem z ní ale nakonec bude mít. Dvanáct kmenů Hattiiných dle očekávání není lehké čtení, tím větší výzva by to však měla být pro její čtenáře.

Zdroje informací a obrázků: Host Brno

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených. „Knihy jsou branami do lepších světů.“

One thought on “KNIŽNÍ RECENZE: Dvanáct kmenů Hattiiných

  • 26.5.2016 at 20.09
    Permalink

    Tak to vypadá senzačně. Obálka nádherná a děj zní skělě. Trochu mi to připomíná tématem Černobílý svět a rozhodně tojí tato kniha za přečtení. Děkuju za tip

    bilbovy-knihy.blogspot.cz

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

18 − 3 =

CommentLuv badge