KNIŽNÍ RECENZE: Vážka

Knihy Knižní recenze Novinky

Zřícení airbusu ve Francii přežije jediný cestující. Tříměsíční miminko. Identifikovat jeho skutečnou rodinu ale vůbec není snadné…

Vážka - obalka

Název: Vážka
Autor: Michel Bussi
Počet stran: 424
Nakladatel: Motto
Rok vydání: 2016
ISBN: 978-80-267-0511-6
Klíčová slova: letecká katastrofa – záhadná identita – pátrání – incest – láska – napětí

Na Vážku Michela Bussiho jsem dostala tip přímo z nakladatelství. Mystéria, thrillery, záhadná zmizení nebo ztroskotání mě jako tématika docela baví. Je to sice povětšinou vždycky spíš oddechová záležitost, ale i tak by to mělo být dobře napsáno. A to Vážka je.

Francouzský autor Michel Bussi píše od devadesátých let. Začátky nebyly moc úspěšné, jeho kniha i povídky byly spíše odmítány. O deset let později byla jeho snaha konečně odměněna a od té doby údajně píše jednu knihu ročně. Největší úspěch mu ale zajistilo až vydání Vážky (Un avion sans elle, Presses de la Cité, Paříž 2012).

Co napsat o knize plné napětí a neprozradit přitom nic podstatného z děje? Těžká věc. První stránky zavádějí na palubu airbusu vznášejícím se nad pohořím Jura, který se během několika odstavců zřítí na horu Terrible. O příčině se čtenář nedozví nic moc. Následuje další kapitola o osmnáct let později. Seznamuje se soukromým detektivem s legračním jménem, Crédule Grand-Duc. Ten popisuje svoje pátrání po původu a skutečných rodičích jediného přeživšího nehody, tříměsíční holčičky. Na palubě letadla se totiž před zřícením osudovou shodou okolností nacházely dvě téměř stejně stará miminka. Lyse-Rose, dcera z bohaté a vlivné rodiny de Carvillů a Emilie z obyčejné rodiny Vitralových.

Crédule Grand-Duc na případu pracoval osmnáct let a byl placen babičkou Lyse-Rose, Mathildou de Carville, která chtěla mít jistotu, že soud, jenž nakonec holčičku přiřkl Vitralovým, rozhodl správně. Grand-Duc své pátrání zanesl s nepopiratelným spisovatelským umem do deníku. Včetně výmluvného konce, který chtěl ještě akcentovat svou vlastní sebevraždou. Došlo ale nakonec na sebevraždu nebo se stala vražda?

Příběh přeskakuje do oblíbené studentské kavárny, kde Marc Vitral čeká na svou mladší sestru Emilie. Ta mu předá Grand-Ducův deník a malý dárek, který smí otevřít až hodinu po jejím odchodu. Marc se začte do deníku a postupně odhaluje Grand-Ducovo pátrání, falešné stopy i velmi pozoruhodné a zajímavé okolnosti a otázky ohledně skutečného Emiliina původu. Pomalu mu dochází, že se Emilie chystá udělat něco zásadního. Aniž ještě tuší, co vlastně opravdu míní udělat, je mu jasné, že jí v tom musí zabránit…

~ … ~

Mathilde přecházela mlčky a zamyšleně po místnosti. Neřekla Marcu Vitralovi všechno. Nepověděla mu o Grand-Ducově telefonátu, o posledním objevu v den narozenin, o tom telefonátu, který všechno změnil. Grand-Duc se domníval, že odhalil pravdu. Jinou pravdu… Prostě jen tak, že otevřel noviny staré osmnáct let!
Mathilde de Carville přejela prstem po klávesách klavíru.
Blufoval Grand-Duc?
Brzy bude znát odpověď. Požádala sekretářku v sídle společnosti Carville, aby jí obstarala fotokopii L´Est républicain z 23. prosince 1980. Dostane ji určitě dnes večer, bude-li mít ta sekretářka aspoň trochu filipa. Požádala ji, aby ji poslala ihned kurýrem. Vyjádřila se jasně a ta holka neprotestovala. Stačí počkat pár hodin. Potom se dozví, jestli jí Grand-Duc lhal, jestli opravdu všechno skončilo.
Mathilde de Carville se posadila na stoličku ke klavíru a položila ruce na klávesy. Už léta nehrála. Klavír byl němý, zbytečný, nehybný, jako všechno v tomto domě.
Ano, za pár hodin to všechno skončí.
Tři ostré tóny protrhly ticho. Do. Fa. Sol.
Všechno skončí, nikoli však pro Malvinu.
Ať bude v těch novinách cokoli, ať Grand-Duc objevil cokoli, ať se Marc dočte v sešitě či obálce cokoli, v Malvinině chorém mozku bude její sestra Lyse-Rose pořád žít. Bude žít jako panenka v očích malé holčičky. Akorát že ta malá holčička ukrývá ve svém kočárku Mauser L110 a je schopná zabít každého, kdo jí řekne, že v něm vozí neživou hračku, plastovou mrtvolku.

~ … ~

Michelu Bussimu se povedlo poskládat velmi zajímavý a čtivý příběh, který je napínavý až do konce. Chvíli mi trvalo, než jsem se do něj začetla, ještě v sobě totiž mám podivné zklamání z ponuré Trojice, která se zabývala poměrně podobnou zápletkou. Vážka ale pochybnosti brzo rozptýlila. Musím říct, že se knize povedlo zcela mě pohltit a dostat do situace, kdy se nemůžu dočkat, až ji zase otevřu v tramvaji nebo v pohodlí doma na gauči. Ani ne však proto, abych zjistila, jak to celé vlastně dopadne a rozuzlila to povedeně zamotané klubko falešných stop a teorií, ale spíš si užila radost ze zábavné četby. Chtělo by se říct, že to je skvělá kniha na léto a dovolenou, no ale mám obavy, že by jste si tu dovolenou moc neužili. Hledali byste totiž každou volnou chvíli k přečtení dalšího odstavce 🙂

Ukázkovou úvodní kapitolu z knihy si můžete stáhnout zde.

Zdroje informací a obrázků: Motto

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge