KNIŽNÍ RECENZE: Klapky na očích

Poslední most Lauritze Lauritzena a padající klapky z očí v hitlerovském Německu, to vše slibuje čtvrtý díl švédské série Velké století

Autor: Jan GuillouBez názvu
Počet stran: 312
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2015
ISBN 978-80-7491-426-3
Série: Velké století #4
Klíčová slova: román – rodina – vztahy – životní osudy sourozenců – II. světová válka – 20. století – politika – dějiny

Troufám si říct, že ze série Velké století Jana Guillou se pomalu stává autorovo opus magnum. Tato rodinná sága odehrávající se v průběhu 20. století nejen v Německu, Švédsku či Anglii, neztrácí nic ze své čtivosti, chytlavosti a nenucenosti ani v další knize. Čtvrtý díl série, Klapky na očích (česky Host, 2015), zachycuje ústřední postavy z již rozvětvené rodiny Lauritzenů (viz dřívější recenze na Mezi červenou a černou) v pokročilejším věku.

Nejstarší ze tří bratrů, Lauritz, již za prahem šedesátky, je zcela zaměstnán opětovnou stavbou zříceného mostu v Sandö, jenž pod svými troskami pohřbil téměř dvacet lidských duší. Ačkoliv nešlo o ničí pochybení, Lauritz chápe stavbu tohoto mostu jako svůj poslední stavitelský počin. Jako jediný z rodiny příliš neřeší a nerad se zabývá diskusemi kolem války, která v plném rozsahu zuří světem. Název knihy je odvozen právě od Lauritzovy slepoty k dějinným událostem, odehrávajícím se kolem něj, jež však budou mít přímý vliv na osud jeho nejbližších.

~ … ~

Ale nacistické zlo je až nepochopitelně odporné, tvrdil Sverre. I kdyby Německo vyhrálo, co by se pak stalo se všemi zeměmi, které uvízly ve chřtánu příšery?
Německo je Německo, namítl Lauritz a jak jeho samotného, tak i bratry překvapilo, že i on má nějaký názor. Německo je přece mnohem větší než ten rakouský blázen. Ten umře, jako všichni lidé, jako Caligula. A Řím v celé své velikosti existoval ještě čtyři sta let po Caligulovi, kdy už bylo jeho jméno dávno zapomenuto.
Lauritz právě přednesl svůj vůbec nejpromyšlenější argument. Oscar souhlasně přikývl.
Ne tak Sverre, ten zavrtěl hlavou a řekl, že kdo uvažuje takhle, jednoduše vůbec nepochopil obsah nacistické ideologie. Caligula sice zneužíval moc římského císaře, ale nevynalezl ji ani ji neměnil.
Všichni si dolili skleničky a na chvíli se zamysleli, než se opět pustili do rozhovoru.
Stejně by Norsko okupovala Anglie, kdyby ji Německo nepředešlo. Churchill přece dostal nabídku míru, ale nesmírně arogantně ji odmítl, zdůraznil Lauritz, kterého znovu překvapilo, že se podílí na tom neumětelském politikaření.
To je jedině dobře, že Churchill chce válčit dál, mínil Oscar. Porazit Anglii jednou provždy je lidská nutnost, díky níž se ve velké části světa rozezní zvony svobody, zejména pak v Africe. A Afrika bez jediného anglického imperialisty, to by bylo přímo božské. Ehm, pardon, Oscar nechtěl nijak žertovat o víře některých přítomných.
A tak vánoční noc tří bratrů roku 1940 pokračovala dál. Zpětně Lauritz došel k názoru, že ten pokus o diskusi byl popravdě jako očistná koupel. Jeho mladší bratři měli velice pevný názor. On sám jistě věděl jen to, že si přeje vítězství Německa a svobodu Norska.

~ … ~

Čtvrtý díl série je věnován zejména Lauritzovi. Jeho mladší bratr Oscar je ve vyprávění zastoupen rovněž, nicméně jeho dějová linka nemá významnější rysy a v této knize hraje spíš vedlejší roli. Stejně tak nejmladší bratr Sverre, který se na stránkách mihne snad jen pár okamžiků během několika rodinných sešlostí. Prostor je věnován zejména rodinným poměrům, Lauritzovy děti se totiž ve válečných záležitostech angažují o poznání více, než jejich otec. Nejstarší syn Harald, nyní důstojník SS, se s rodinou příliš nestýká, jelikož zde cítí značné nesympatie k svému kariérnímu rozhodnutí. Dcera Johanne aktivně působí v odbojovém hnutí Hjemmefronten a mladší syn Karl se plaví jako námořní důstojník po světových oceánech.

Lauritze na více než třech stech stranách čeká hned několik životních zvratů. Sympatický postarší muž si však svou rovností, spravedlivostí a praktičností poradí téměř se všemi. Nakonec ho však nejen rodinné, ale zejména světové historické události donutí sundat pomyslné klapky z očí. Na kolik to bude pro našeho inženýra osudové, ať už zjistí čtenář sám.

~ … ~

Upřímně řečeno, Oscar to vlastně říkal už o Vánocích roku 1941, když Hitler vyhlásil válku USA. Tehdy začal okamžitě realizovat svůj plán zbavit se co nejvíce nemovitostí v Berlíně a Drážďanech, protože si myslel, že válka už je rozhodnutá v neprospěch Německa, už tehdy, v roce 1941.
Oscarovo jednoduché vysvětlení, že Německo s matematickou jistotou nemůže dlouhodobě udržet krok se sečtenými surovinovými zdroji a průmyslovou výrobou Sovětského svazu a USA, znělo tehdy jako pouhý cynismus. Nyní je hořká pravda, že Oscar měl nejspíš pravdu, hydra je den ze dne hrozivější, situace začíná být zoufalá.
Zdálo se mu podivně nespravedlivé, že spousta špatných vojáků má porazit hrstku dobrých vojáků. Je dobře známo, jak si Američané v Itálii nadělali do kalhot, jakmile před nimi poprvé stanula ostřílená divize SS. Proti německým bojovým letounům Me 262, prvním na světě s tryskovým pohonem, nemohli Angličané ani Američané poslat do vzduchu nic rovnocenného. Ale i tady to bylo totéž, hodně horších letadel porazí méně lepších, lepší technika prohraje s hordami žrádla pro kanóny. Bylo to trpké, ale nedaly se před tím zavírat oči. 

~ … ~

Janu Guillou se daří stále držet tempo, čtivost a zajímavost celé série na vysoké úrovni. Jednotlivé významné dějinné události odehrávající se v průběhu čtyřicátých let 20. století umně vplétá do osudu svých hrdinů. Sympatická rodina Lauritzenů, jenž vzešla ze tří chudých rybářských synků, postupně dorostla do rozvětveného klanu nyní již tří generací, které se potýkají nejen s dobovými okolnostmi, ale také soukromými vztahy uvnitř rodiny.

Nutno dodat, že zde chybí nějaká významnější negativní postava, všichni hrdinové jsou vesměs zdvořilí, spravedliví a sympatičtí lidé. Jediný Lauritzův prvorozený syn Harald, ocitající se v rodinné nelibosti kvůli svému členství v SS, otevírá další linii vyprávění, která může zajímavě kolidovat například s tou od podnikavé Johanne, jež by mohla být ústřední postavou pátého dílu série Velké století, alespoň podle anotace švédského originálu Blå stjärnan (Piratförlaget, 2015). Snad se tedy čeští čtenáři brzy dočkají, já osobně se domnívám, že i delší čekání bude opět stát za to.

Zdroj informací a obrázků: HostBrno.cz

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených. „Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

two × two =

CommentLuv badge