KNIŽNÍ RECENZE: Anežka

Palčivý příběh o tom, že tikot biologických hodin by se vždy neměl poslouchat za každou cenu…

anezka

Název: Anežka
Autor: Viktorie Hanišová
Počet stran: 256
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2015
ISBN 978-80-7491-559-8
Klíčová slova: výchova – děti – mateřství – vztahy- rasismus – boj s předsudky

Pražské úřednici Julii začínají tikat biologické hodiny. Doposud si jen užívala, práce, života, přítele. Oba tak nějak přesunuli rodičovství na druhou kolej a plně se oddali plnění svých cestovatelských snů. Jenže najednou je Julii pětatřicet a se závistí hledí v práci na kolegyně s těhotenskými břichy.

Po několikeré snaze nechat se oplodnit zjišťuje, že to nebude vůbec snadné. Jejího přítele Marka přílišná touha po dítěti odstraší a Julie zůstává sama, bez možnosti početí či možnosti adopce. Sen o roztomilé blondýnce s cůpky by se téměř vytratil, nebýt nešťastného lístku s kontaktem tak trochu mimo zákon.

Julie si po několika měsících domů přináší malý uzlíček naděje. Vzhledem k okolnostem však pro všechny kolem musí vymyslet alespoň zdánlivě uvěřitelný příběh nechtěného dítěte, jehož se rozhodla ujmout a přivézt až ze vzdálené Kuby. Její adoptivní dcera Agnes je totiž Romka.

~ … ~

Z peřinky vyčnívá malý červený obličej. Ani trochu nepřipomíná hladká růžolící miminka, jaká zná z časopisů pro ženy. Očička jsou schovaná pod nateklými víčky, na čele má drobnou nafialovělou bouli. Nosík a tvářičky jsou posety červenými skvrnkami a bílými pupínky. Tváří se, jako by jí všechno okolo bylo šumafuk. Vypadá trochu jako opička, pomyslí si Julie, je vlastně úplně ošklivá.

Po chvíli do místnosti vstoupí lékař.

„Bude se jmenovat Agnes,“ řekne mu Julie a oči přitom od červené tvářičky ani nezvedne. I její vlastní tvář zrudne. Vzrušením, nervozitou i pýchou. Tak přece, i ona se dnes stává matkou, dojde jí, když si uvědomí bolest v pažích nezvyklých držet takovou tíhu. Když nemůže být rodičkou, bude alespoň rodičem, ať už ten mužský rod znamená cokoli. Najednou jí tělo i mysl zaplaví doposud neznámý pocit klidu. Hledí na miminko pod sebou a ukazováčkem ho hladí po tvářičce. Holčička pomalu otevře oči a zadívá se na Julii. Ma vážný výraz, ale Julii se zdá, že se jí na tváři mihne náznak úsměvu. I ona se na ni usměje. Ona to s tou holčičkou zvládne, tím si je naprosto jistá.

~ … ~

Viktorie Hanišová rozehrává na dvousetpadesáti stranách opravdu palčivý příběh o lidských předsudcích, touhách a vzdoru. Na dramatu matky, které nebylo dáno ustát úkol, jež si předsevzala, a dcery postupně odhalující matčiny lži a vzdalující se následně obrazu, do něhož měla zapadnout, je něco burcujícího. Ne každá žena může být dobrou matkou a ne každému dítěti se může beztrestně lhát.

Čtenář tady bude mít podle mě problém s rozeznáním dobra a zla. Činy schovávané za dobrý úmysl většinou napáchají víc škody než holá pravda. Julie se někdy chová nepochopitelně necitlivě a v podstatě vhání svou dceru vstříc osudu, před kterým ji původně chtěla chránit. Zároveň je ale vidět, jak má Agnes v hloubi tam uvnitř ráda.

~ … ~

Domů jdou mlčky. Kráčí vedle sebe po chodníku jako dvě úplně cizí osoby, jejichž cesty se na okamžik náhodou protnuly. Kousek od domu se střetnou s Freimankou, ale Julie bez pozdravu rázuje dál. Strhne z domovních dveří leták s Agnesinou podobiznou a postrčí dceru, aby vešla dovnitř. Aby už byly co nejrychleji doma.

„Kde jsi sakra byla?“ vmete jí do tváře, jen co se za nimi zaklapnou dveře. Napřáhne pravici a hrozí, že ji udeří.

Agnes sklopí oči a zdvihne dlaně, aby si chránila obličej. Julie ji zavalí výčitkami a nadávkami. Agnes ustupuje, až hlavou ťukne o mapu v předsíni. Už nemá kam couvat. Pomalu spustí dlaně, zvedne oči a začne si matku pozorně prohlížet. V jejím výrazu vidí vztek, zklamání a únavu. Matka na ni křičí, protože si neví rady, dojde Agnes konečně. Matka netuší, jak na ni, rozčiluje ji, že Agnes už není panenka na hraní, se kterou si může dělat, co si zamane. Její nejistota dodá Agnes sílu, oživí onu křivdu, kvůli které utekla, promění bezpečí domova, tak lákavé v chladné a vlhké zahradní chatce, opět v nepřátelské území. Zahanbený výraz se postupně změní na škodolibý.

~ … ~

Do knihy se lze začíst s jakýmikoliv představami, předsudky nebo očekáváním. Nesnaží se prosadit názor nebo podat literární důkaz o tom, zda má či nemá výchova vliv velký či malý na dítě pocházející z jiné etnické skupiny. Ani nakolik je toto dítě ovlivněno genetickou výbavou svých skutečných rodičů, zda krev je či není voda. Anežka je příběhem o mezilidských vztazích, narušených z obou stran, kde pro někoho může být těžké najít toho správného viníka. Existuje-li vůbec, jeden sám. Neboť to poslední, co by se o tomto románu dalo říct je, že je černobílý.

Zdroje informací a obrázků: Host Brno

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených.

„Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

four × five =

CommentLuv badge