KNIŽNÍ RECENZE: Mezi červenou a černou

Potřetí do hlubin dvacátého století se sympatickým rodem Lauritzenů. Série Velké století od nejoblíbenějšího švédského spisovatele Jana Guillou tvoří poutavé vyprávění odvíjející se spolu s rostoucím a postupně se rozvětvujícím rodem Lauritzenů. Zatím v Česku vyšly tři díly série, jejich konečný počet ale není znám, protože autor stále píše.

obalka-mezi-cervenou-a-cernouAutor: Jan Guillou
Počet stran: 344
Nakladatel: Host
Rok vydání: 2015
ISBN 978-80-7491-241-2
Série: Velké století #3
Klíčová slova: román – rodina – vztahy – životní osudy sourozenců – válka –  politika – dějiny

Tento velkolepý příběh začíná knihou Stavitelé mostů (Host, 2014), a to téměř pohádkově – seznamuje čtenáře s trojicí bratrů, malých synků rybáře z norského pobřeží Lauritzem, Oscarem a Sverrem. Ti po tragické smrti otce v Severním moři musí nastoupit do učení u provazníka, aby se mohli uživit. V provaznické dílně se ale ukáže jejich geniální talent a řemeslné nadání, čehož si naštěstí všimne zástupce tamního dobročinného spolku a pošle všechny tři studovat na univerzitu. Dostudovaní inženýři pak musí splatit svůj dluh jako stavitelé mostů a železnic, které jsou v Norsku velmi potřebné. V tomto bodě se však cesty bratrů rozcházejí, nejstarší Lauritz se zodpovědně vrací do Norska, aby dostál svému slovu a zbytek knihy je věnován především jeho mladickým příhodám a peripetiím.

Druhá část série s názvem Norský dandy (Host, 2014) se pak věnuje druhým dvěma bratrům Oscarovi a Sverremu. Oscar před úvazkem u stavitelských služeb v Norsku zběhl, jelikož se právě chtěl zabít z nešťastné lásky k ženě, která mu nejen zlomila srdce, ale také jej ošálila a navíc i okradla o veškeré úspory. Tuto situaci se zahanbený a zoufalý Oscar rozhodl vyřešit vojenskou službou v Africe, jež mu přichystala ještě mnohá dobrodružství.

Nejmladší bratr Sverre, citlivý hoch s uměleckými sklony se nechtěl s bratry vydat zpátky do Norska zejména z toho důvodu, aby mohl odcestovat se svou láskou na anglické panství. Více k životním peripetiím z mladých let těchto dvou bratrů i předchozí knize se věnuje můj dřívější článek na webu LGBT e-zinu Queer Magazine, umístěný zde zejména kvůli dějové lince pojící se k Sverremu, který je gay.

Třetí kniha série vyšla letos pod názvem Mezi červenou a černou (Host, 2015). Nachází bratry ve středním věku, již s manželkami a malými dětmi, usazené v Berlíně a švédském Saltsjöbadenu, krátce po skončení I. světové války. Tento díl je silně prodchnutý politikou, ale ne na nudné nebo příliš popisné úrovni. Čtenáři jsou historická fakta a události předkládány postupně, přehledně a bez zatěžujících detailů tak, aby se dokázal bez problému orientovat. Navíc Guillou neztrácí nic ze své autorské bravurnosti a schopnosti vtáhnout do děje a poutavě psát i o složitém a bouřlivém meziválečném období.

Nejstarší z bratrů, Lauritz, usazený se svou ženou Ingeborg v Saltsjöbadenu se snaží udržet v chodu zaběhlou a věhlasnou stavební firmu. Oscar s manželkou Christou spravuje rodinné jmění a investuje do nemovitostí v Berlíně a potýká se s Lauritzovým nejstarším synem Haraldem, který právě prochází pubertou a vidí ve strýčkovi hlavně válečného hrdinu a fascinujícího zabijáka nepřátelských hord. Sverreho linka je v této části mírně potlačena a věnuje se hlavně dětství, dospívání a mladými léty zapřisáhlého milovníka německé kultury, Haraldovi. Ten se velmi ztotožňuje s německou válečnou politikou, jednak inspirován Oscarovými dobrodružnými příběhy z Afriky a druhak pocitem sounáležitosti s německými spolužáky.

~ … ~

Ale jelikož tento letmý výlet k politickým tématům automaticky vyvolal jakousi vážnější atmosféru, vzdálenou módním střihům plavek a účesů, odvážila se Christa požádat, jestli by mohla otevřít ještě jiné vážné téma.

Šlo o Haralda. To, že zůstal ještě na pár týdnů v Německu, aby se mohl zúčastnit letního vandru, nebylo tak docela nevinné, jak tvrdil a jak se rozhodli věřit Oscar s Lauritzem. Samozřejmě existují zcela neškodné partičky, které běhají po přírodě s nejasnými představami, že tam objeví ducha všeho stvoření, ať už pěstováním nudismu, či napodobováním pohanských nebo rádoby pohanských obřadů. Ale zároveň je to jedna z nejúčinnějších metod, kterými extrémní pravice mobilizuje mládež do svých řad. Harald se zkrátka dostal do špatné společnosti a existují důvody k obavám. Christa totiž náhodou objevila jeho zpěvník, který si doma někde odložil, a texty v něm pojednávaly například o tom, jak židovská krev stéká po bajonetech, a o podobných pramálo povznášejících věcech.

Jejím problémem ve vztahu k Haraldovi je, že není jeho pokrevní příbuzná jako oba strýcové, které Harald prostě zbožňuje. No, Sverreho možná jen obdivuje, ale Oscara zbožňuje. Bohužel kvůli vlastnostem, které jsou pro Oscara úplně nejméně typické, a sice pro jeho zdokumentovanou schopnost zabíjet lidi.

~ … ~

Jak léta plynou, rodina se musí vypořádat s Haraldovou touhou po vojenské kariéře. Po tom, co ustoupí a rozhodne se začít důstojnickou dráhu na moři, donutí rodiče kapitulovat a schválit mu to. V meziválečném období rodina Lauritzenů kromě politické situace řeší i své finanční záležitosti. Patří k bohatší střední vrstvě, hlavně díky jmění, které si přivezl Oscar z Afriky a reklamní agentuře založené Sverrem. S nástupem nacismu a diktátorského Vůdce jsou nuceni začít velmi dobře kalkulovat se svým majetkem. V souvislosti s židovskou otázkou přinášejí stránky knihy nejedno překvapení, které musí sympatičtí hrdinové řešit.

~ … ~

Oscar pomalu ztrácel optimismus, i když to navenek nedával najevo. Všechny ty řeči, že nacistická noční můra je jen krátká vložka, už nezněly tak pravděpodobně. Když zemřel Hindenburg, udělal ze sebe Hitler diktátora, zrušil prezidentský úřad a tím i jakékoli příští prezidentské volby. Zbýval už jen jeden národ, jedna říše, jeden vůdce.

Dělalo se mu zle z pomyšlení, že Hans Olaf a Carl Lauritz každý den chodí do školy v stejnokroji Hitlerjugend. Pokoušel se sám sobě namluvit, že když to tak povinně musejí dělat všechny děti, není na tom nic divného, je to totéž, jako když se Helene musí oblékat stejně jako ostatní dívky z Bund Deutscher Mädel. Co musejí mít všichni, jako by neměl nikdo.

A trval na tom, že musejí vydržet. Další možností by bylo všeho se vzdát, prodat veškerý německý majetek a emigrovat, ale kam? Do Saltsjöbadenu, nebo snad do Bergenu?

Ne, Lauritz s Ingeborg byli nuceni z Bergenu prchnout, vyhnala je odsud divá nenávist k Němcům. Jistě, to bylo už před lety, ale že by Hitler svým počínáním nevyvolal novou vlnu protiněmeckých nálad? Kromě toho Ingeborg se naučila norsky, kdežto Christa by byla v Bergenu zcela izolovaná a možná by ji také nenáviděli jako Němku. V Saltsjöbadenu by alespoň byla v rodinném kruhu, kde všichni mluví německy. A Švédsko zase není tak strašně protiněmecké, spíš naopak. Ale on by považoval za porážku, kdyby museli emigrovat a všechno vzdát.

~ … ~

Myslím, že není třeba z děje prozrazovat více. Už z těchto řádků musí čtenář poznat, že Velké století je opravdu rozvětvený, ale přitom soudržný příběh držící se tenké linie postupně se rozvíjejícího rodinného klanu, kde si musí oblíbit snad každou druhou postavu. Za sebe určitě můžu potvrdit jeho čtivost a poutavost. Každá z knih je svým příběhem, tématem a určeným desetiletím jiná, přesto všechny představují dokonalou zábavu na večery pod lampou a já už se moc těším, jak se budou dál vyvíjet životní osudy hrdinů v následující knize Klapky na očích (Host, 2015).

Zdroj informací a obrázků: HostBrno.cz

Lucie Koníčková

Knihožrout. Pedant a věčný kritik. Milovnice zvířat, individuálních sportů, turistických map a zavilý plánovač zážitkově nabitých dovolených. „Knihy jsou branami do lepších světů.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 + fourteen =

CommentLuv badge