Co když je váš otec sériový vrah…?

YA literatura je plná nejrůznějších románků o dívkách a jejich prvních milostných dobrodružstvích. Avšak americký spisovatel Barry Lyga se rozhodl mladému publiku přinést trochu jiný příběh. A když říkám trochu jiný, tak tím myslím příběh, jaký jste ještě nečetli.

I Hunt KillersV nejedné knize hlavní hrdinové pocházejí z rozvrácených rodin, s násilnickými tatínky nebo nezodpovědnými maminkami. Jenže co když otec hlavního hrdiny 17tiletého Jaspera z knihy I Hunt Killers není nějaký buranský ochlasta, co občas svého synka zbije, ale inteligentní muž, jež patří mezi nejznámější a nejnebezpečnější sériové vrahy ve Spojených státech?

S Jasperem se setkáváme několik let poté, co byl jeho otec zatčen policí (místním šerifem G Williamem, s nímž má Jasper překvapivě vřelý vztah, byť se mu neustále plete do práce). Ve městě Lobo’s Nod se objevilo tělo mrtvé dívky a Jasper se tak spolu se svým kamarádem Howiem pustí do vyšetřování na vlastní pěst. To se ale stává nebezpečnějším v okamžiku, kdy se objeví na scéně tělo další mrtvé, a Jasper – odhodlaný stát na správné straně zákona – se snaží za každou cenu onoho zločince vypátrat a přesvědčit policii, že do městečka zavítal další sériový vrah.

Kromě vyšetřování vraždy se ale Jasper potýká také sám se sebou. Spousta teenagerů se během dospívání pokouší nalézt sama sebe. Najít cestu, kterou se v dospělosti vydají. Oproti jiným se Jasper potýká nejen s tím, že na malém městě vždy bude trnem v oku a nikdy zcela nezapadne mezi ostatní obyvatele, ale i se svým vnitřním bojem, zda ho osud nezavede na scestí stejně jako jeho otce.

Jasper vyrůstal jen se svým otcem Williamem „Billym“ Dentem, osud jeho matky je mu stále záhadou. Ačkoliv by někteří čekali, že se násilnické sklony jeho otce musely promítnout i do vztahu k Jasperovi, opak je pravdou. „Dear Old Dad“, jak mu Jasper říká, viděl ve svém synovi svého následovníka, a jako správný tatínek učil svého synka už od malička rodinnému řemeslu. Jazz tak už od dětství schovával trofeje z tatínkových obětí, ví až příliš mnoho o lidské anatomii a kterou zbraň a jak použít na lidské tělo. Ví zcela přesně, kdo je vhodná oběť. Jak ji najít, jak ji sledovat a v okamžiku kdy je vyhlídnutá oběť ve vašich rukou, začne panikařit, plakat, prosit o milost a dovolávat se Boha a kdy za hysterického křiku ztratí všechnu naději na záchranu. Ve zkratce, Jazz zná teorii sériových vrahů snad lépe než kdokoliv jiný. Teď bojuje sám se sebou, zda jednoho dne skutečně všechnu tu teorii neupotřebí v praxi.

Jazz slouží jako jakýsi mezník mezi myslí sériového vraha a běžným člověkem.  Myšlenky vraha, které se jindy mohou zdát zcela nelogické, se skrz Jazzovu mysl promění v ideje, jež často velice zvráceně začínají dávat smysl. V hlavě mu neustále zní slova a poučování jeho otce Billyho a vy jako čtenář často váháte, které straně je Jazz blíž, protože někdy se váhy až nebezpečně naklánějí.

Jazz ale není žádným typickým bad boyem, od něhož se tatínci snaží držet svoje dcerky dál. Na povrchu je Jazz zcela běžným  klukem, je to jeho mysl, která není zcela v pořádku. A tak zatímco s nějakým rebelujícím klukem, co rád chodí za školu a kouří, se dá nějak „pracovat“ a pod nátlakem své milé v něj probudit toho klaďase, u Jazze je to poněkud komplikovanější. S jistotou se dá tvrdit, že každý taťka by byl radši, kdyby se jeho dcerunka zamilovala do běžného rebela, než do Jaspera Denta.

Aby to nezůstalo jen u abstraktního popisu, jak myšlenkové pochody Jaspera nejsou vždy zcela ok. Několik ukázek z textu.

Jazz jí [jeho přítelkyni] neřekl příliš detailně, jaké to bylo vyrůstat v doměsvého otce, ale řekl jí dost, aby věděla, že jeho život tam nebyl srdíčka a kytičky. No, až na občasně vyříznutá srdce z těla a pohřební květiny.

Jazz strávil dobrou část dne fantazírováním o všech možných způsobech, jak zabít svoji babičku. Osnoval a plánoval s těmi nejnesnesitelnějšími a nejděsivějšími detaily, které jeho představivost dovedla. A jak se ukázalo, jeho představivost dovedla docela dost. Zbytek dne strávil přesvědčováním sama sebe – pořád a pořád dokola – aby to neudělal.

Představovat si, proč někdo usekl ten prst, pro něj bylo jako řešení problému ve škole. Jako matematická rovnice. Není k tomu zapotřebí příliš mnoho síly. Snadná trofej. Co to vypovídá o vrahovi? Znamená to, že byl slabý a vystrašený? Nebo to znamená, že byl sebejistý a věděl, že je lepší vzít něco rychle?

Částečně si uvědomoval, že když byla Jane Doe ještě naživu, musela být snadnou obětí. Jednoduchá kořist. Z pohledu vraha, byla drobné postavy a zřejmý nedostatek síly by ji činil velice atraktivní. Měla krátké nehty, což znamenalo menší riziko poškrábání. Podle zprávy nebyla vyšší než 155 – když ještě stále mohla stát. Vrahova vysněná oběť. Nešlo by si lepší objednat ani na míru.

Stojí to za to právě proto, že se vzpírají, řekl Billy. Jazz zavřel oči a snažil se zahnat hlas svého otce, ale k ničemu to nevedlo. Billy byl na tahu, sděloval, o čem se domníval, že je upřímná otcovská moudrost, která šla zevnitř jeho duše, nebo toho, co bylo na jejím místě. Někdy nejsem schopen rozpoznat, co je živé a co je mrtvé. Občas se podívám na hezkou slečinku a říkám si, Je živá, dýchá vůbec? Nebo je jen panenkou? Jsou to skutečné slzy, které pláče? Je to skutečný křik, který se line z jejích úst? Jako bych měl v hlavě nějakou mlhu, jsem celý zmatený a frustrovaný a popletený a tak začnu dělat věci. Začnu s těmi menšími, jako například s ušima nebo rty nebo prsty. A pak se přesunu na ty větší a objeví se krev, a tak pokračuji a mám mokré ruce a teplo uvnitř úst a tak pokračuji a pak se stane něco opravdu magického, Jaspere. Je to skutečná magie a je to výjimečné a nádherné. Vidíš, ony se přestanou hýbat, přestanou se bránit. Všechen ten boj, co měly v sobě, zmizí, a pak je mi to vše najednou zcela jasné: Je mrtvá. A pokud je mrtvá, znamená to, že předtím musela být naživu. A pak už vím: Tahle byla živá, byla skutečná. A já se pak cítím dobře, protože jsem na to přišel.

Takže pokud se nebojíte ponořit se do zvrácené mysli sériového vraha a jeho syna, vřele tuhle knihu doporučuji. Do češtiny přeložena nebyla, proto je k dispozici jen anglický originál. Kniha vyšla v dubnu 2012, o rok později se dočkala svého pokračování (Game) a v příštím roce by měl přijít závěrečný třetí díl. Objevily se také zprávy, že by snad tato knižní série měla být natočena jako seriál, avšak poněkud zklamání je, že tvůrci by rádi z hlavního hrdiny vytvořili hlavní hrdinku. Seriál by se měl vysílat na stanici ABC Family a na scénáři se podílí i tvůrci seriálu Dexter, což dává naději, že by se vše mohlo podařit.

Zdroj informací a obrázků: GoodReads.com

Jana Buchtová

Upovídaná zrzka, která se vůbec necítí na 26! A která tráví až příliš mnoho času poleháváním v posteli s knížkou v ruce.
“But for my own part, if a book is well written, I always find it too short.”
― Jane Austen

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

5 × 3 =

CommentLuv badge