UKÁZKA: Dívka z nočních můr

15. května přichází nakladatelství Baronet s pokračováním hororové knihy pro dospívající Anny krví oděná, u které se v současné době mluví také o filmové adaptaci.

DÍVKA Z NOČNÍCH MŮR (KENDARE BLAKE)

Divka z nocnich murOriginální název: Girl of Nightmares
Série: Anna 2
Rozměry: 125 x 200 mm
Rozsah: 288 stran
Překladatel: Andrea Vašíčková
Nakladatel: Baronet

Anotace: Před několika měsíci Anna Korlovová ve svém sklepě otevřela bránu do pekla a zmizela, ale lovec duchů Cas Lowood se přes to nedokáže přenést.

Přátelé Casovi připomínají, že se Anna obětovala, aby on mohl žít – a ne aby chodil po světě napůl mrtvý. Cas ví, že mají pravdu, ale v jeho očích se žádná živá dívka, kterou může potkat, nevyrovná mrtvé dívce, do níž se zamiloval.

Vidí teď Annu všude – někdy v nočních můrách, a někdy dokonce za bílého dne. Něco s ní ale není v pořádku a nejsou to jenom sny. Někdo Annu mučí a pokaždé, když se mu zjeví, je trýzněna novým a ještě krutějším způsobem.

Cas netuší, co se s Annou stalo, když zmizela v pekle, ale ví, že si nezaslouží, co se jí tam děje. Anna mu nejednou zachránila život a je načase jí oplatit laskavost.

Ukázka z knihy

Myslím, že jsem kdysi zabil holku, která se téhle podobala.

Jo. Jmenovala se Emily Danaggerová. Jako mladičkou ji zavraždil stavební dělník, který pracoval na domě jejích rodičů. Narval její tělo do stěny na půdě a zazdil ho.

Mrknu a zamumlám nějakou neurčitou odpověď na otázku dívky vedle mě. Emily měla výš lícní kosti. A nos je jiný. Ale tvar tváře je tak podobný, že mám pocit, jako kdybych zíral na dívku, kterou jsem pronásledoval do pokoje pro hosty v poschodí. Trvalo mi to skoro hodinu. Procházela zdmi a snažila se mi tiše dostat za záda, zatímco jsem sekal svým athame do jedné zdi za druhou.

„Zbožňuju filmy o příšerách,“ řekne dívka vedle mě, jejíž jméno si nepamatuju. „Jigsaw a Jason jsou rozhodně moje nejoblíbenější. A co ty?“

„Mě horory moc neberou,“ odpovím, aniž bych se zmínil o tom, že ani Jigsaw ani Jason nejsou technicky vzato příšery. „Mám rád výbuchy, zvláštní efekty.“

Cait Hechtová. Tak se ta holka jmenuje. Další třeťák ze střední školy Winstona Churchilla. Má oříškově hnědé oči, trochu moc velké na její obličej, ale krásné. Nevím, jakou barvu měly oči Emily Danaggerové. Než jsem ji potkal, vytekla z nich všechna krev. Vzpomínám si na její bílý, ale nikoliv neviditelný obličej, jak se zhmotnil skrz vybledlou květovanou tapetu. Teď se mi to zdá hloupé, ale v té době to byla ta nejpůsobivější hra, jakou se mnou ta mrtvá holka mohla hrát. Polil mě pot. Stalo se to už dávno, když jsem byl ještě mladší a bylo snadné mě vyděsit. Léta předtím, než jsem se odvážil postavit duchům se skutečnou silou – duchům jako Anna Korlovová, dívka, která mi mohla vytrhnout páteř, kdykoliv by si zamanula, ale místo toho mě nakonec zachránila.

Sedím v rohovém boxu v kavárně na Bay Street. Naproti mně je Carmel se dvěma přáteli, Jo a Chadem, kteří jsou pár tuším někdy od sedmé třídy. Hrůza. S Cait Hechtovou vedle sebe mám mít rande. Zrovna jsme viděli film. Nepamatuju si, o čem byl, ale myslím, že v něm pobíhali obří psi. Snaží se udržet moji pozornost – vypráví s přehnanými gesty, zvedá obočí a cení zuby, na nichž měla celé dětství rovnátka. Ale já dokážu myslet jen na to, jak moc se podobá Emily Danaggerové, akorát je mnohem méně zajímavá.

„Tak,“ nadhodí rozpačitě, „jaké je tvoje kafe?“

„Fajn,“ odpovím. Pokusím se o úsměv. Nic z toho není její chyba. K téhle frašce mě přemluvila Carmel a já jsem dodržel slovo, abych ji umlčel. Připadám si jako hulvát, že plýtvám Caitiným časem. A jako ještě větší hulvát si připadám proto, že ji tajně srovnávám s mrtvou dívkou, kterou jsem zabil před čtyřmi lety.

Hovor vázne. Dlouze se napiju kafe, které je vážně dobré. Plné cukru, šlehačky a oříšků. Carmel mě pod stolem kopne, až si ho skoro rozliju po bradě. Když vzhlédnu, mluví s Jo a Chadem, ale udělala to schválně. Nechovám se jako na pořádném rande. Začíná jí škubat pod levým okem.

Chvíli zvažuju, že bych se s ní ze zdvořilosti začal bavit. Ale nechci Cait vodit za nos a dávat jí naději. Stejně je mi záhadou, proč si se mnou chtěla vyrazit. Po tom, co se vloni stalo Mikeovi, Willovi a Chasovi – Mike byl zavražděn Annou a Willa s Chasem sežral duch, který zabil mého otce –, jsem vyvrhel střední školy Winstona Churchilla. Nikdy jsem s jejich vraždami nebyl spojován, ale všichni mě podezírají. Vědí, že mě ti kluci nesnášeli a že skončili mrtví.

Kolují teorie o tom, co se mohlo stát, velké, rozvířené zvěsti, které se šíří a narůstají, než nakonec dosáhnou epicky absurdních rozměrů a zaniknou. Byly v tom drogy, šeptá se. Ne, ne, byl to tajný spolek provozující sex. Cas je zásoboval amfetaminy, aby podávali lepší výkony. Je to takový feťácký pasák.

Lidi mě míjejí na chodbách a vyhýbají se mému pohledu. Šeptají si za mými zády. Někdy lituju svého rozhodnutí dokončit střední školu v Thunder Bay. Nemůžu vystát, že ti idioti vymýšlejí všechny tyhle teorie, většinou extrémně bizarní, ale nikoho z nich nenapadlo zmínit tu duchařskou historku, co všichni znají. Nikdo nikdy nemluvil o Anně krví oděné. To by aspoň byla zvěst, kterou by stálo za to poslouchat.

Někdy už otvírám pusu, že mámě povím, aby se připravila na stěhování, našla nám nový dům v nějakém jiném městě, kde bych mohl lovit spoustu mrtvých zabijáků. Kdyby nebylo Thomase a Carmel, mohli jsme se sbalit už před měsíci. Navzdory veškerým snahám o pravý opak jsem začal spoléhat na Thomase Sabina a Carmel Jonesovou. Přijde mi zvláštní, že ta dívka naproti u stolu, která mě potají probodává očima, byla na začátku jen obětí mého malého podvodu. Jen způsobem, jak poznat město. Přijde mi zvláštní, že jsem kdysi vnímal Thomase, svého nejlepšího přítele, jako otravného jasnovidného parazita.

Carmel do mě znovu šťouchne a já se kouknu na hodiny. Od chvíle, kdy jsem se díval naposledy, uběhlo sotva pět minut. Myslím, že budou rozbité. Když Caitiny prsty sklouznou po mém zápěstí, odtáhnu se a napiju kafe. Neunikne mi rozpačitý pohyb jejího těla, když to udělám.

Z ničeho nic řekne Carmel nahlas: „Myslím, že Cas o univerzitách ještě ani neuvažoval. Že ne, Casi?“ Tentokrát mě kopne větší silou. O čem to mluví? Pořád jsem ještě třeťák. Proč bych měl přemýšlet o univerzitě? No jistě, Carmel má svou budoucnost naplánovanou zřejmě už od školky.

„Přemýšlím o Sv. Lawrencovi,“ prohlásí Cait, když tam jen tak sedím. „Táta tvrdí, že Sv. Klára by mohla být lepší. Ale nevím, co myslí tím lepší.“

„Hm,“ hlesnu. Carmel na mě vrhne pohled, jako že jsem idiot. Skoro se rozesměju. Myslí to dobře, ale nemám vůbec nic, co bych těmhle lidem řekl. Přál bych si, aby tu byl Thomas. Když telefon v mé kapse začne bzučet, až moc rychle vyskočím od stolu. Jakmile vyjdu ze dveří, začnou si o mně povídat a ptají se, co mám za problém, a Carmel jim odpoví, že jsem jenom nervózní. Nebo něco takového.

Volá mi Thomas.

„Ahoj,“ pozdravím ho. „Zase mi čteš myšlenky, nebo je to jen správné načasování?“

„To je to tak zlé?“

„O nic horší, než jsem čekal. Co se děje?“

Skoro po telefonu cítím, jak pokrčí rameny. „Nic. Jen jsem si myslel, že bys mohl chtít utéct. Dneska odpoledne jsem si vyzvedl auto z opravny. Možná by nás teď mohlo svézt do Grand Marais.“

Zrovna mám na jazyku „Co tím chceš říct, že možná?“, když vtom se otevřou dveře kavárny a vyklouzne z nich Carmel.

„Ach, sakra,“ zamumlám.

„Co?“

„Jde sem Carmel.“

Zastaví se přede mnou s rukama zkříženýma na prsou. Thomasův hlásek švitoří a chce vědět, co se děje a jestli má zajet ke mně domů a vyzvednout mě, nebo ne. Než Carmel stihne cokoliv říct, přiložím si telefon zpátky k uchu a povím mu, že ano.


Kendare BlakeAUTORKA: KENDARE BLAKE

Kendare Blake se narodila v Jižní Korei, ale spolu s rodiči se přestěhovala do Spojených států, kde také vyrostla. Má bakalářský titul v podnikání z Ithaca College a magisterský titul v kreativním psaní z Middlesex University v Londýně. Má ráda zvířata a raději na silnici brzdí, než aby některému z nich ublížila.

Líbí se jí řecká mytologie a knihy raději píše v třetí osobě. Fandí holkám, které dokážou myslet a klukům, co dokážou ostatní vyděsit. Když zrovna nepíše nebo nečte, poflakuje se tak nějak okolo a uvažuje, co bude sakra se svým životem dělat. Často si říká, že udělá díru do gastronomie nějakým skvělým vlastním receptem.

Zdroj informací a obrázků: Baronet.cz, GoodReads.com, KnižníDoupě.cz

Redakce

Společné články redaktorů Knižního vesmíru.

One thought on “UKÁZKA: Dívka z nočních můr

  • 26.4.2013 at 18.01
    Permalink

    1. diel sa mi celkom páčil, rada by som si prečítala toto 2hé 8) netuším ako mohla napísať autorka pokračovanie, keď sa to skončilo tak ako sa skončilo.

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

three + three =

CommentLuv badge