FILMOVÁ RECENZE: Hobit – Neočekávaná cesta

Tak jsme se konečně dočkali! 13.12.2012 jsme měli možnost podniknout velmi očekávanou cestu do kin, abychom shlédli velmi očekávaný film Hobit – Neočekávaná cesta. Po deseti letech od natočení prvního dílu trilogie Pán Prstenů jsme se tak zase vrátili do úchvatné Středozemě, abychom se podívali, jak ten Bilbo vůbec k Prstenu přišel. A jak to dopadlo? Nu, posuďte sami…

HOBIT – NEOČEKÁVANÁ CESTA

Režie: Peter Jackson

Hrají: Martin Freeman, Stephen Hunter, Peter Hambleton, Eric Vespe, Ian McKellen, James Nesbitt, Jeffrey Thomas, John Callen, Graham McTavish, Mark Hadlow, Richard Armitage, Orlando Bloom, Cate Blanchett, Elijah Wood, Andy Serkis, Hugo Weaving, Christopher Lee,…

Hudba: Howard Shore

Světová premiéra: 28. 11. 2012 (Nový Zéland)

Česká a slovenská premiéra: 13. 12. 2012

Délka filmu: 166 min

Film sleduje cestu hlavní postavy Bilbo Pytlíka, který se ocitne na dobrodružné výpravě. Cílem cesty je si znovu nárokovat ztracené trpasličí království Erebor. Bilba nečekaně osloví čaroděj Gandalf Šedý, díky kterému se ocitne ve společnosti třinácti trpaslíků v čele s legendárním bojovníkem Thorinem. Cesta do divočiny vede přes tajemné země, kde se to hemží zlobry, skřety a kouzelníky. Ačkoliv cíl jejich výpravy – Osamělá hora, leží na Východě, musí projít nejdříve jeskynním systémem, kde Bilbo potká někoho, kdo mu navždy změní život…Gluma. Skromný Bilbo Pytlík pak sám s Glumem na břehu podzemního jezera objeví nejen hloubku lstivosti a odvahy, která překvapí i jeho samotného, ale také získá do svého vlastnictví Glumův prsten „miláška“, který má nečekané a užitečné možnosti… Jednoduchý zlatý prsten je spojen s osudem celé Středozemě takovým způsobem, jaký Bilbo nemůže zatím ani tušit. (CSFD.cz)

Tak dlouho jsme čekali na ten okamžik, kdy bude na 100% jisté, že filmového Hobita opravdu uvidíme! Naštěstí jsme se toho dočkali a navíc se režie nakonec ujal sám velký Peter Jackson, což fanoušky Pána Prstenů určitě potěšilo. Stejně jako mě. A tak jsem se s nemalým očekáváním vydala ve čtvrtek o půlnoci na Velkou premiéru. I když, jisté obavy užíraly i mě: Tři filmy – to myslí vážně? V mnoha směrech se má očekávání splnila, malému zklamání jsem se přesto nevyhnula. Ale nepředbíhejme…

Začátek v mnoha fanoušcích vyvolá příjemné pocity a nostalgické vzpomínky. Možná někdo, stejně jako já, i lehce zatlačil slzičku, protože jsme se najednou ocitli ve Dně pytle, ve stejné chvíli, jako na počátku Společenstva Prstenu. Bilbo opět sedí u svého stolu a začíná psát svou knihu a ještě veselý Frodo se šťastně směje. Krásný úvod. Pak už se ale přeneseme do Bilbovy minulosti a on nám začíná vyprávět svůj příběh.

Co mě velmi potěšilo bylo téměř doslovné dodržení úvodního dialogu mezi Bilbem a Gandalfem. Nechápu, proč si někteří lidé na dodržení knižní předlohy stěžují. Mě to naprosto vyhovovalo. Samotný Martin Freeman ztvárnil postavu Bilba více než úspěšně. Krásně se do něj vžil a přesně pochopil, jaký Bilbo je. A trpaslíci se také podle mého názoru povedli. No a Gandalf byl zase ten starý dobrý Gandalf, i když z počáteční scény by si člověk mohl pomyslet, že zestárl tak o tisíc let, místo aby o několik desítek let omládl. Nejspíš to bylo tím ne zrovna povedeným namaskováním – vypadalo to jako by se mu roztékal obličej – nebo jednoduše tím, že ani maskéři a technika nedokážou zastavit neúprosný tok času. Později to ale bylo lepší. Kromě Gandalfa se filmem mihly další známé postavy, jako Elrond, Galadriel či Saruman. A samozřejmě se objevila spouta postav nových. Vedle hrdého a povýšeného Thorina Pavézy třeba mírně zfetovaný čaroděj Radagast Šedý.

Většina lidí se nevyhne srovnávání knižního a filmového Hobita. Jak to vidím já? Myslím, že Jackson si s tím poradil velmi dobře. Pár doslovných dialogů vůbec nevadilo a celý děj se knižní předlohy držel pěkně. Nic nebylo vynecháno, naopak některé věci si Jackson sám přidal. Jako třeba pomstychtivého skřetího vůdce s useknutou rukou.

Co ale nevidím úplně pozitivně je množství efektů, některé se navíc úplně nepovedly. Narozdíl od Pána Prstenů tady máme hodně digitálních vychytávek a tak skřeti vůbec nevypadají jako ti nám známí skřeti, ale jsou jako vystřižení z nějaké animované pohádky pro děti. Prostě až příliš „počítačoví“, v PP působili daleko reálněji, stejně jako vrrci. Na jednu stranu to ale zase není tak špatné, protože Hobit má být daleko pohádkovější a vhodnější pro děti. Záleží na úhlu pohledu. Mě to ale maličko vadilo a jsem toho názoru, že i technický pokrok má své stinné stránky.

Kromě méně uvěřitelných potvor je Hobit taky daleko uvolněnější než jeho předchůdce. Vážně scény se mísí s těmi humornými, kterých je tady daleko více. Pro mě však byly některé vtipy až trochu „laciné“. Malinko to kazilo celkový dojem, třeba takový Radagast byl na můj vkus až trochu moc vyšinutý. Naštěstí  však ani tady nechybělo pár hlubokých myšlenek a vážných scén. Někdy to na mě ale působilo dojmem, že se tvůrci snažili z Hobita udělat opravdu hodně epickou podívanou a  občas to bylo trochu nepřirozené. Například scéna, kdy se Thorin vzchopil a rozhodl se to tomu bledému skřetovi pořádně nandat. Tady to bylo dost přehnané a zytečně protažené.

Další kritizovanou věcí jsou jisté scény, které byly úplně stejné jako v Pánovi Prstenů. Třeba to, jak se Gandalf ve Dnu pytle bouchne o lustr a jak se pak rozlobí, jeho hlas se změní a místnost potemmní. Nebo když společnost trpaslíků jde na okraji hory a najednou na ně začnou padat balvany. Máme tady zase můru, co kontaktuje orly. Ale já to vidím, jako dobrý tah. Tyhle scény měly divákovi připomenout předchozí trilogii a měly oba příběhy tak nějak spojit. Stejně tak to bylo i s hudbou, která se v mnohém Pánovi Prstenů podobala a někdy byla takřka stejná, ale to vůbec nevadilo.

Příběh byl sice nabitý akcí a hodně často se bojovalo (možná až zbytečně moc), přesto se ale našlo pát hluchým míst, u nichž se dalo v průběhu nočního promítaní klidně zdřímnout. V tomto ohledu mě film trochu zklamal. Co mě ale naopak hodně potěšil,o byla vydařená scéna Bilba s Glumem. (Glum mimochodem vypadá o dost líp než ve Společenstvu a dalších dílech.) Hádanky ve tmě pro mě byly nejlepší částí v Hobitovi.

Ještě pár slov k dabingu: Ten je dle mého názoru kvalitní – stejně jako tomu bylo u Pána Prstenů. Jde vidět opravdová snaha přiřadit hercům ten správný hlas, aby to působilo přirozeně. Snad jen mohl Sarumana dabovat ten stejný člověk jako u Prstenové trilogie. Škoda taky té přeložené písničky, kterou společně zpívají trpaslíci ve Dnu pytle. V originále to má úžasnou atmosféru, což díky dabingu  bohužel tak nevyniklo.

Hobit je i přes pár drobných nedostatků velmi povedený film, který stojí za cestu do kina (možná i za dvě). Pána Prstenů sice nepřekonal, ale nemyslím si, že v to někdo vůbec doufal. Pán Prstenů je pro mě zkrátka filmová trilogie století. Hobit je dobrý film, více než nadprůměrný, ale pořád je to jen film, pokud mi rozumíte. Pro mě to znamená, že u PP jsem brečela, měla jsem často husí kůži a s otevřenou pusou jsem hleděla na krásy Středozemě. U Hobita jsem sice krásy Středozemě mohla obdivovat taky, dobře jsem se bavila a bojové scény byly napínavé, nicméně, husí kůže se nedostavila, ani ty slzy, kromě začátku, který se vlastně odehrával na počátku Pána Prstenů. Zkrátka a dobře jsem shlédla vydařený kousek, co mě ale nijak zvlášť nepohltil. Ale možná bych si ho v kině dala ještě jednou s titulky a v původním znění – čistě pro srovnání.

Hodnocení: 80%

Zdroje informací a obrázků: IMDB.com, CSFD.cz, Moviezone.cz

Bára Kuzniková

Velká milovnice knih, nejen čtenářka, ale i vášnivá sběratelka. Věčný snílek, toulající se neskutečnými světy fantazie. Mým největší vzorem je pan Tolkien a jeho úžasný Pán Prstenů, který navždy bude mou knihou číslo jedna. "Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený." (Společenstvo Prstenu, kap. Chodec)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

twenty + 12 =

CommentLuv badge