ROZHOVOR: Vycházející hvězda M.T.Majar

Dumala jsem nad tím, s kým bych z české knižní scény mohla udělat rozhovor. Přiznám, že je to celkem náročné přemýšlení, protože moc zajímavých spisovatelů u nás teda není. Bohužel. Nakonec se přece jen jedna našla, a musím hned na úvod říct, že M.T.Majar je velmi sympatická žena, která pro Knižní vesmír rychle, a ochotně odpověděla na několik otázek!


KV: Vzpomínáte si na moment, kdy jste začala psát?

MTM: Vzpomínám. Bylo to na začátku léta 2011. Napsala jsem fiktivní rozhovor s postavou knižní série od Laurell K.Hamilton, na které jsem v té době ujížděla. Přesně si vzpomínám, že jsem jela autem a v duchu si s postavou Edwarda, nájemného zabijáka a lovce, povídala. Bylo to napsané zcela nevážně a z hecu. Tehdy jsem vůbec netušila, co můj „Pokec s Edwardem“ rozpoutá. Následovaly další podobné rozhovory, pak jsem se nesměle vplížila na web amatérských autorů… a bylo vymalováno.

KV: Existuje nějaká kniha, která vás přiměla k tomu, že jste začala psát doopravdy?

MTM: Kniha přímo ne. Mám spoustu oblíbených knížek, ale ty by mi spíš psát nedovolily, protože obdivuju jejich autory, jejich styl, nápad, fantazii a v životě bych se neodvážila myslet si, že bych mohla něco podobného zkusit sama. Ale k psaní, či nejdřív k pokusu o psaní mě přivedla právě zmíněná knižní série od Laurell. Zkusila jsem napsat vlastní verzi světa, který stvořila, verzi, zaměřenou na vlkodlačí smečku. Vím, že termín „fanfiction“ může leckoho dráždit, ale pro mě to byly doslova dveře do světa psaní. Asi bych se nikdy neodvážila stvořit vlastní příběh, kdyby nebylo tohohle. Kdy jsem si psaní osahala, vyzkoušela, vybudila svoji fantazii a prsty. Bylo to jako skok z okna. Ze dne na den jsem nedělala nic jiného, než že jsem přemýšlela nad příběhem a psala kdykoliv to jen šlo. Mnohé kapitoly i ručně, doslova to tryskalo ven. Byl to mazec. Úžasná euforie. Odměna formou nadšených komentářů na webu amatérských autorů mě neskutečně těšila a nakopávala k dalším a dalším dlouhým kapitolám. Dodalo mi to odvahu k vlastnímu příběhu. Holkám z téhle bandy za mnohé vděčím a nezapomínám na ně.

KV: Jak vznikala Vaše první kniha? Myslím, jestli jste si celý příběh nějak rozvrhla, nebo jste psala spíš intuitivně?

MTM: Měla jsem představu  kam se chci dostat a hledala cestu. Konec jsem měla v hlavě od začátku a postupně se k němu dobrala. Naplánovat si psaní, rozvrhnout osnovu a podobně – to ne, to by mě, myslím, ani nebavilo. Je to intuitivní. Sama se těším, co bude, kam se příběh dostane. A já s ním.

KV: Vedete si nějaký tvůrčí deníček, kde si zapisujete všechny své nápady?

MTM: Mám takový velký kroužkový blok a v něm fůru čmáranic, výkřiků a různých výblitků, kterým by se s trochou dobré vůle dalo říkat poznámky. Vím, že je lepší si nápad zapsat – někdy i jen slovo, frázi, nebo větu. Kolikrát se jednou větou odrazím k celé stránce, takže jakési zápisky mám. Do rešerší ale mají daleko.

 KV: Jak dlouho Vám zhruba trvalo napsat svou prvotinu?

MTM: Měsíc. Prvotina byla venku opravdu za měsíc – tedy ta prapůvodní verze. Jak jsem uvedla výš, byl to prostě slovní průjem. Píšu rychle a tady se mi dařilo i rychle přemýšlet, takže to byl hukot. Druhá knížka už byla roztažená na období cca dvou měsíců. Na tu třetí jsem si vyhradila radši celou zimu. Jakkoliv se tomu pocitu bráním, cítím tlak, zodpovědnost. Moc to nepodělat. Musím v sobě znovu najít tu lehkost a jakousi drzost, se kterou jsem zkraje psala. A taky mám mnohem míň času, bohužel.

KV: Máte v hlavě už nějaký nový příběh?

MTM: Mám. Teď to z ní ještě dostat.

KV: Jakému žánru byste se chtěla věnovat do budoucna?

MTM: Přiznám se, že se nechci nějak žánrově vyhranit. Nechci žádná omezení, i když je to někdy pikantní, viz vydání nežánrových Hot Boys u žánrového Fantom Printu. Ráda bych napsala pokračování Hot Boys což je „hard romance“ a chci napsat pokračování Znamení vlka, které je zase urban fantasy. A jednou, až vyrostu a spoustu se toho naučím, bych ráda napsala detektivní thriller. Ale to už se budu nejspíš štráchat kolem kompu s chodítkem…

KV: Prozraďte nám Vaše oblíbené knihy, nebo takové, které Vám vzaly dech. At už v dětství, nebo dospělosti.

MTM: Pamatuju si, když jsem poprvé vzala do ruky Knoflíkovou válku od Louise Pergauda. Rodiče ji měli v knihovně a mě dlouho nenapadlo se na ni ani podívat. Od momentu, kdy mě to napadlo, jsem ji četla několikrát. Vzpomínám si na první čtení během angíny, kdy jsem pořád vybíhala z postele, a i když jsem sotva mluvila, musela jsem mámě předčítat kousky z knížky, které mě rozesmály. A že jich bylo. Pak si pamatuju svůj úžas nad příběhem Patnáctiletého kapitána od Julese Verna. Nešlo mi to do hlavy – kluk v té době skoro stejně starý jako já – a kapitán? Obdivovala jsem ho. Dick Sand byl v jistém smyslu můj první hrdina. Po něm jich přišlo ještě mnoho a já doufám, že budou další a další. V dospělosti mě zcela dostal Stephen King – a stále mě dostává. Je nedostižný.

KV: Můžete něco poradit začínajícím spisovatelům? Jak začít, a čeho se vyvarovat?

MTM: Nejsem si jistá, jestli jsem správný člověk na jakékoliv rady, sama ještě začínám – aspoň to tak cítím. Je toho spoustu co se musím ještě naučit. Za sebe můžu říct, že mi hrozně pomohla právě ta možnost zveřejňování kapitálových povídek na webu Bez hranic. Konfrontace s dalšími autory, okamžitá reakce čtenářů po zveřejnění kapitoly, první ohlasy, reakce. Myslím, že je to dobrý start. Ale je na každém, jakou zvolí cestu. A čeho se vyvarovat? Arogance. Pocitu, že čtenář, který mě nepochopí, je v podstatě debil. Je chybou myslet si, že když mi maminka doma pochválí povídku, sedne si z ní na pozadí každý. To je, myslím, problém mnoha začínajících psavců – hlavně psavkyň. Neschopnost přijmout kritiku. Přitom právě ta tě posune dál mnohem víc než desítka zaslepených, uáchaných komentářů.

KV: Co si myslíte, že je největší problém při nabízení rukopisu nakladatelstvím?

MTM: Asi okamžitě zaujmout a přimět někoho k tomu, aby si nabízený rukopis vůbec přečetl.

KV: Máte raději české autory, nebo zahraniční? A proč?

MTM: Nejde ani tak o to, koho mám víc ráda, ale koho víc čtu – a to určitě zahraniční autory. Knížky, které mě zajímají, přichází spíš zvenčí. Ale mám své oblíbence, to ano. Teď se v poslední době pohybuju na hřišti hustopřísných mužů – Jiřího Kulhánka, Štěpána Kopřivy a především Františka Kotlety, démona české fantasy. Slyšela jsem, že za každou recenzi své knížky, která není úplně stoprocentní, se Franta řízne do předloktí.

KV: Co si myslíte o české literatuře?

MTM: Že to byla maturitní otázka, které jsem se jako jediné nebála. 🙂

KV: Můžete nám dát tip, na nějakou novinku z knižního světa, která Vás zaujala?

MTM: Prošmejdila jsem svůj noční stolek, kde se to už hezky štosuje. Mám tam čtvrtý díl série od Ilony Andrews „Magie Krve“. Pak sbírku povídek, kterou sestavil Raymond Child „Mistři thrilleru“. Dál „Svatou knihu vlkodlaka“ od Viktora Pelervina, „Černou nenávist“ Dennise Lehaneho, „Hračku“ Sylvy Lauerové a „Obchodníka se smrtí“ od „Doktora Hause“ Hugha Laurieho. A taky si po sobě, nesměle a jedním přivřeným okem, čtu Znamení vlka 🙂

Markétě  moc děkuji za příjemný rozhovor, a přeji hodně štěstí jak v psaní, tak  i osobním životě!


M.T.Majar

Markéta Marková (píšící pod pseudonymem M.T.Majar), se narodila na podzim, ve znamení Štíra. Světu ukázala jako první svou druhou tvář, neboť se narodila opačně, a to ji pro další život velkou měrou ovlivnilo. Pracuje v bankovnictví a nedávno rozbila svazujicí okovy manželství, ze kterého si odnesla to nejlepší: syna. Dříve se věnovala také chovu ušlechtilých koček, a její odchovy dnes dělají radost ve spoustě domácností u nás i v zahraničí. Psát začala až po čtyřicítce, protože – jak sama uvádí – dříve ji to prostě nenapadlo. Její prvotina, román Hot Boys, byla nejprve vydána jako e-book a díky skvělým prodejům se stala v létě 2012 bestsellerem mezi elektronickými knihami a následně vyšla v tištěné verzi. Nyní vychází její urban fantasy (a zároveň první díl trilogie) Znamení vlka.

Knihy autorky:

Hot Boys

Hot boys Hot Boys si říká skupina striptérů, kteří pravidelně přivádějí do varu návštěvnice nočnho klubu Red Wolf. Jedním z nich je Chris, přitažlivý muž krátce po třicítce, který začíná být dosavadním životem unavený a uvažuje o konci striptérské kariéry. Na jednom představení poznává fotografku Taru, která drze odolává jeho šarmu a vypracované postavě. Provokuje ho a dráždí a Chrise to k ní přes počáteční antipatii silně táhne. Snaží se ji získat, ale Tara se jakémukoliv sblížení brání. Ona jediná totiž ví, že v jejím životě je temný stín, kterému se snaží uniknout. Někdo natolik nebezpečný, že se obává o svůj život, i všech, kteří jsou jí blízcí…

Znamení vlka

Tori neměla zrovna normální dětství a dospívání. Ani ona sama není tak docela „normální“. Ale co je doopravdy zač, to zjistí na druhém konci světa, kde chce začít nový život. A ten také opravdu začne. Sama však netuší, jak moc jiný bude. Do cesty, mezi stehna a následně do srdce se jí připlete alfa smečky lykantropů se slabostí pro zrzavé slovanské typy… Slovo „vlkodlak“ je na místě, ale oni si tak neříkají. Jsou lycas. Jejich svět není uhlazený a snadný. Je to svět příšer, svět boje, krve a sexu. A Tori se toho všeho dostane víc, než by kdy tušila…

Více informací o autorce naleznete na její webové stránce  www.mtmajar.cz

Zdroj obrázků a informací: MTMajar.cz

Lenka Bandurová

Jsem úplně normální holka, která miluje umění. Na knihách miluju tu možnost, že se kdykoliv můžu přenést do úplně jiného světa. Psaní miluju protože když píšu, tak můžu být kým chci!:D Mým snem je napsat skvělý příběh a vydat ho u nějakého velkého vydavatelství:).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

two × four =

CommentLuv badge