KNIŽNÍ RECENZE: I Povolání: Zaklínačka

Knihy Knižní recenze

Volha Redna studuje na jedné z vysokých škol zabývajících se praktickou magií, a protože má tak trochu jiné nadání než ostatní a bylinky jí moc neberou, chce být pořádná zaklínačka. Na krku jí nyní visí nepříjemná zápočtová práce a ještě k tomu byla vyslána svým mistrem do upírského městečka zvaného Dogeva, aby odhalila záhadné zabíjení, které má na svědomí nejspíše nějaký ohavný tvor.


Autorka: Olga Gromyko
Série: Volha Redna, díl první
Originál: Профессия: ведьма
České vydání: Zoner Press, 2012
Žánr: fantasy, magie, upíři

Anotace: Fantasy dobrodružství o mladé zaklínačce, která se umí ohánět lépe slovy než mečem a dar použití magie dostala snad od všech sudiček.
Volha Redná, osmnáctiletá studentka praktické magie, dostane za úkol vydat se do upírského panství a zjistit, co je pravdy na hlášení o tamním výskytu krvelačného netvora. Podivné je, že takovým úkonem byla pověřena právě ona, ne nějaký jiný, zdatný zaklínač. Navíc prostředí plné upírů není právě ideálním místem pro mladou dívku… Hlavní hrdinka má ovšem dvě silné zbraně: talent pro magii a ostře nabroušený jazyk. Nezalekne se skoro ničeho – ani partičky nabroušených upírů, ani podivné příšery, která ji chce sežrat, ani protivného profesora. Snad jen ta zápočtová práce, co musí napsat, jí dělá vrásku na čele.
Humorná fantasy o drzé mladé zaklínačce je napsána svižným jazykem, čtenáře snadno zaujme a pobaví. Sympatická hlavní hrdinka je nosným pilířem celého příběhu, vyšperkovaného vtipnými dialogy a dobrodružnou zápletkou. Nejedná se o následovnici ani Harryho, ani Geralta… je tu prostě Volha.


Co může většinu na této knize překvapit, i zaujmout, je zvláštní styl, jakým je psána. Na jednu stranu píše autorka velmi čtivě, ale v jistých momentech se uchýlí až k velmi prapodivným výrazům, které bychom v normální mluvě prakticky nepoužívali.

V některých chvílích jsem se, nad nějakým tím výrazem, musela i pozastavit a říct si ho tak, jak bych ho vyslovila v běžném životě. Ale nejpravděpodobnější bude asi to, že Volha je prostě tak trochu jiná a pochází ze zcela jiného prostředí, proto se možná autorka uchýlila k takovémuto stylu psaní.

Příběh Volhy, mladé zaklínačky, je velmi zajímavý a ač je napsaný trošičku zvláštně, měl by čtenáře rozhodně zaujmout.  Jestliže nebude dostačujícím lákadlem samotný příběh, může se jím stát právě hlavní hrdinka Volha.Jak jedná, jak mluví a jak si s nikým nebere servítky.

Toto je možná přesně ten typ knihy, kdy anotace k příběhu nesedí a čtenáři se nedostane toho, co mu bylo na začátku slibováno. Určitě se těšte na ztřeštěnou Volhu, která se nebojí do každého rýpnout a také se občas zasmějete jejím výrokům. „Jenže kniha se bohužel ze tří čtvrtin zabývá tím, jak Volha „otravuje“ upíry z Dogevy a rozdává všude svoje hlášky. Úžasného krvelačného netvora, který sužuje celou vesnici a je mu prakticky jedno, co nebo koho sežere, se dočkáme až téměř na samotném konci knihy. Řekla bych, že bude mít až moc snadný a přehnaně rychlý konec.

Na druhou stranu, se tam pro romantické duše, tak trochu vyvíjí příběh mezi Volhou a panovníkem Dogevy blonďatým Lenem. A co dokáže příběh pošťouchnout víc, než občasné dohadování s přítelem (v tomto smyslu kamarádem)? Sem tam nějaká lež, nebo zatajování informací, ze kterých jste pak zklamaní, ale ne tak, abyste nedokázali tomu onu odpustit a zase se s ním bratříčkovat (Volha by možná chtěla více)?

Neodpustím si vytknout knize ještě jednu věc. Na jednu stranu nám slibuje, že se setkáme s velmi zdatnou zaklínačkou, která všude kolem sebe skorometá blesky, ale ve skutečnosti už to trošičku pokulhává a Volha čaruje maximálně na začátku a poté při boji s netvorem. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více a tak je to tady s anotací a poté celkovým příběhem knihy.

Volhu si nejde neoblíbit, protože je tak správně praštěná, říká úplně něco jiného, než si myslí, takže v ní není snadné něco přečíst. Je to ztřeštěná a drsná holka, která jezdí na koni jménem Sedmikráska, což je takový krásný kontrast.

Nemám ráda, když mě někdo tahá za nos a pak se nic pořádného neukáže. Ale líbí se mi, jak je příběh čtivý a Volha je prostě správná a dalo by se říci, že jsem si ji oblíbila. A doufám, že se to s ní a Lenem v dalších dílech více rozjede, a že nám předvede více ze svých zaklínačských schopností a hlavně, snad v pořádku dopíše zápočtovou práci (sama vím, jak to občas může být otravné)!

Moje hodnocení: 65 %


Olga Gromyko – Narozena 14. září roku 1978 v SSSR. Běloruská spisovatelka, která momentálně žije v  Minsku.


 

Zdroj anotace i obálky knihy: Zoner Press
Zdroj úvodního obrázku: Deviantart

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CommentLuv badge